21. den Caesara a Crona v nové rodině

Huráááá, teta je tuuuuu!

Divoce se vítáme, jinak to zatím ještě neumíme, i když teta se snaží, abychom neskákali a hladí nás, jen když seskočíme a jsme dole všemi čtyřmi. To je potom muchleníčko! 😉

Už je to taková tradice, přijede a my jsme jako z divokých vajec, takže si nás bere rovnou ven a tam řádíme. Pak zase procvičuje přivolání „Ke mně“, ale tentokrát i jinak, než jsme zvyklí.

Slyšíme „Ke mněěě!“ ale vůbec tetu nevidíme. Kde jen může být? Tady není, tady taky ne….

„Brácha? Neviděl jsi někde tetu?“

„Neviděl, taky jí hledám…. Kam se jen poděla?“

Její hlas slyšíme oba, ale nevidíme jí. To je divný, to se nám ještě nestalo….

Jelikož nám nic jiného nezbývá, jdeme po hlase. Běžíme za první roh, za druhý, za třetí…. Tady jeeee!

„Tetooo, my tě slyšeli, ale vůbec jsme tě neviděli…. Kde jsi byla? My se už o tebe začali bát… Jééé, ty jsi v pořádku!“ 😉

Pak to teta ještě několikrát opakuje. Ahaaa, to je nová hraaaa, ona odněkud volá a my máme podle zvuku najít, kde je, to je náhodou dobrýýýý! To se nám líbí! Když pak tetu najdem, je to vítáníčko, muchleníčko a pamlsek. To je super hraaaa! 😉

Když už jsme vylítaní, tak nás teta ještě unavuje procvičováním povelů sedni a lehni, taky nandavání vodítka, které už já nekoušu vůbec a brácha už jen chvilku než teta řekne povel NE. Pak hned přestane a je moc chválenej.

No a za chvilku je tu zas páník a bere takový modrý knížečky a prý která patří kterému z nás…..

„My vlastníme nějaký modrý knížky, jo? To ani nevíme….. Tééééda, my jsme jako slavný, joooo? No to je supeeer! 😉

Teta si pamatuje, která patří komu. Měli jsme totiž nějaká strááášně vznešená jména a oni nám je prý trochu upravili, abychom na to lépe slyšeli. 😉

No a vyrážíme na výlet. Hurááááá!

Páník řídí. Mě si bere tetka, co tu s námi 2x týdně taky je a bráchu si bere tetaaaa. Já jsem totiž lehčí a tetka je drobnější než tetaaaaa, co s námi normálně řádí a učí nás co ANOOOO, šikulka a co NE. Ta si bere těžšího brášku Caesara.

V autě jsme jeli zatím jen jednou, když nás odváželi od maminky a teď po 21 dnech znovu. Auto nám nevadí, ale ty zatáčky a boule na silnici….. Prý zpomalovací prahy – ale prdlajs – boule a kopce jsou to, to neumí pořádně udělat cestu? My tedy na zahradě žádný takový boule nemáme…. Pozvolný kopečky, to jooo, ale takovýhle boule jen tak hrc prc šup? To je tak nepříjemný, když v tom autě chcete v klídku ležet….

No…a je to tu….boule jedna za druhou, zatáčky….i když nám asi 3 hodiny před odjezdem nedávali papů, jen sem tam mikro mňamku, snídaně musí ven… Teta to odnesla….ale je fakt suprová, poblinkal jsem se fakt hodně a ona je v klidu a říká „To nic, Crone, klid.“ Tak jooo, uklízí to papírovými utěrkami a já jsem zase v poho. Ale po asi 10 minutách jsem u druhý tetky a jde to na mě znovu….blink. Druhá tetka je taky hodná, svižně ze sebe mé ublinknutí uklízí a jakoby nic jedeme dál.

Pak už je cesta v poho.

Páník nemůže najít místo k parkování, a tak vystupujeme s tetama a on jede s autem pryč. Je to divný, tady to ještě neznáme…. Všechny ty pachy a taaak. Moc se nám tu nelíbí. Necítíme se v bezpečí. Teta se snaží nám odvést pozornost povely. Ze začátku jí to ale nežerem a jsme ostražití. Ona je ale v klidu a druhá tetka taky. Takže je to tady bezpečný???

Nakonec posloucháme a dostáváme odměny. Tak joooo, tak je to tady asi v poho, noooo.

Vidíme páníka. Jde pěšky, přidáváme se k němu a jdeme do takový budovy. Jsou tam divný pachy. Takový doma teda nejsou. Dávají nás oba na takový divný stůl. Je takový lesklý a studený….brrrr. S bráškou kníkáme.

„Co to má jako být?“

Ale jsou tam moc příjemný 2 mladý tetky, který se s námi muchlíčkujou a páníka i tety se pořád na něco ptají. Pak nám jedna dělá něco s drápkama a obě se od nás na střídačku nechávají olizovat. Nakonec jsme dole na zemi a jsme zase hrdinové. Ale ne na dlouho. Něco se děje.

Tadyty nový tetky otevírají dveře a pouští sem nějaký obrovitý šelmy. Normálně jsme s bráchou fakt při hrádkách někdy ostrý, ale takovýhle velký obludy, ty nás tedy vyvedly z míry.

Rozeběhly se na nás 2 obrovské dogy. Prý 5ti měsíční štěňátka….

„To určitě, obludy velký a nebezpečný to jsou!“

„Páníku pomooooooc!“, křičím.

Brácha se taky ze začátku schovává, kam může. Já běžím mezi nohy tety. Teta ustupuje, ať se prý seznámíme, že je vše v pořádku. Brácha je pod stolem, pak pod druhým stolem. Zas tak velká místnost to není….. Ti obři jsou fakt rychlý. Nakonec brácha zjišťuje, že když nechce, aby mu očuchávali zadek, tak si sedne. Já mám však takový strach, že když teta poodešla a já se jí nemohl schovat mezi nohy, pádím k páníkovi. Ten mě na chvilku nechá schovat u sebe, ale pak mu teta říká, ať nás nechá a my se můžem socializovat.

„Co to jako má znamenáááát. Já se nechci socializovat, já chci páníka, když ty tetooo jsi nás nechala ve štychu. Já vím, že nám nic nedělaj, ale já jsem si myslel, jak jsem velkej a teď je někdo mnoooohem většíííí. To je tak ponižujíííícíííí!“ Fňuk….. :'(

Tak ta tetina socializace trvala snad 100 let. Brácha byl pak už úplně v pohodě. No jasně, je větší, tak se těch velkých oblud tolik nebojí, ale co jáááá?

Nakonec nejenže si nechal očuchat zadek, ale ještě k zadkům těch oblud čuchá sám…..

„Teda brácha, to je zrada!“

Já si sedám, protože zjišťuju, že je to jediná obrana proti čuchání k mýmu zadečku.

„Ten je můj a nikdo jinej než já mi ho očuchávat nebude a basta!“

Nakonec se konečně loučíme a jdeme od těch obrů.

Berou nás do náruče a cestou se nad námi rozplývají všichni kolemjdoucí. Tak aspoň něco příjemného na závěr. 😉

No a za tu tvou socializaci tetooo, tady máš dáreček. Jedno velké blinkání ode mne a druhé od Caesara.

„To je taky dost, brácha. Už jsem vypadal jako slaboch, který blinká sám. Jsem rád, že jsi mě v tom nenechal a tetu taky pěkně „zkrášlil“!“ 😉

Už jen čůráme před domem a jdem spát, bylo toho na nás dnes fakt moc. Jsme utahaní jak koťata, i když nevíme, kdo to je, ta koťata.

Dobrou……

A to ještě netušíme, že tahle cesta nás za 14 dní čeká znovu a to navíc se psím spolubydlícím Grofem, který prý pojede s námi. To bude mazec!!!

Audio verzi si pusťte ZDE>>

Líbí se vám zápisky z deníčku Caesara a Crona a chtěli byste, aby je četli nebo poslouchali i vaši příbuzní, kamarádi, kolegové, či známí? Tak jim pošlete link na objednávkový formulář, na němž naleznou i odkaz na 5 zápisků ZDARMA  a pak nechte jen na nich, zda je budou zajímat i další díly, které jsem napsala či připravuji i do budoucna. 😉

Odkaz na Deníček Caeasara a Crona naleznete vy i vaši blízcí ZDE >>

Nejnovější příspěvky

Zadejte své jméno a e-mail a získejte eBook ZDARMA!

Stažením mého ebooku v hodnotě 199,- Kč zcela ZDARMA Vás budu brát jako svého milého zákazníka a protože vidím, že Vás toto téma zajímá, i v budoucnu Vám budu zasílat hodnotné e-maily s podobnou tématikou.

Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Ing. Lucie Kotýnková) je na základě Vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

Stisknutím tlačítka vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání eBooku a dalších zajímavých e-mailů.

Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko "Odhlásit" na konci každého zaslaného e-mailu.

You have Successfully Subscribed!

Zadejte své jméno a e-mail a získejte eBook ZDARMA!

Stažením mého ebooku v hodnotě 99,- Kč zcela ZDARMA Vás budu brát jako svého milého zákazníka a protože vidím, že Vás toto téma zajímá, i v budoucnu Vám budu zasílat hodnotné e-maily s podobnou tématikou.

Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Ing. Lucie Kotýnková) je na základě Vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

Stisknutím tlačítka vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání eBooku a dalších zajímavých e-mailů.

Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko "Odhlásit" na konci každého zaslaného e-mailu.

You have Successfully Subscribed!