Je ráno a přijela za námi zase tetaaaa! 😉 Tak jí honem letíme přivítat!
„Jupííí, tetoooo! Já tě celou olíííížůůů, jooo?“
„Já takyyyy!“
„Já víc!“
„Já víc!!!“
„A už se zase štěkáte“, pronesla teta.
Teta teď začala jezdit už ráno, protože to jsme nejrozdováděnější a nejčilejší, takže nejdříve s ní blbneme a řádíme a potom nás cvičí, pak si na chvilku schrupnem a pak zase dovádíme a řádíme a pak zase učení se novým věcem. No a když odjíždí, tak už jsme většinou úplně hotoví a usínáme.
Hrozně se nám tenhle režim líbí a páníček taky vypadá spokojeně. Odpoledne už si potom s bráškou vystačíme sami a páník s námi nemá tolik zábavičky, jako teta dopoledne. Škoda, že je to jen 3x do týdne. 🙁
Dnes je tu taky jiná teta, co už jsme ji tu jednou viděli. Prý tu taky bude častěji. Tééééda, my se máme, my máme kamaráááádůůůů. Pořád se tu u nás někdo stavuje. Dokonce tu byl i takovej malej holej čumáček. Byl fakt miniaturní, proti těm ostatním. Možná i menší než my. No ale když on se vůbec nepřidával ke hře, tak jsme si s bráchou řekli, že na něj zatím kašlem a budem si hrát sami a až vyroste a bude si s náma chtít hrát, tak my tady pro něj vždycky budem! 😉
Venku je něco bílýho. Ono to tu tedy leží na trávě už nějakou dobu, ale bylo toho málo. Teď je toho víc a tak jsme na to víc zvědaví. Vypadá to jako to, čím posypávají doma takový žluto-hnědý jídlo pro holý čumáčky. Buchty, nebo jak tomu říkaj.
Je to takový studivý, a když do toho zaboříme čumák, tak to na něm je jen chvilinku a pak to zmizí. Z toho bílýho prášku je najednou voda. No není to divný?
Brácha ho jednou za čas ochutnává, ale prý nic moc. Zkusil jsem to a má pravdu. Je to jako voda. Z bílýho čehosi se stane průhledná voda, co máme v misce. Ale jen, když se toho dotkne náš čumáček nebo jazyk, když se ve sněhu pereme a převalujeme, tak to nefunguje. No rozumíte tomu? My s bráškou tedy ne.
Teta tý divný bílý věci říká sníh. Ale asi je to něco super, tedy alespoň pro ty holý čumáčky, protože i teta, i ta druhá tetka se z toho můžou zbláznit a blbnou s tím. Hážou to do výšky, dělají takové koule – ale jen, když mají holé ruce a nemají takové ty návleky na ruce. A hází nám to a volají „Apoooort!“ No ale když za tou koulí běžíme, tak najednou zmizí v tom dalším bílým prášku…. Zkouší to několikrát, ale ani jednou jsme to nenašli.
„Víte tetyyyyy ona se bílá v bílé špatně hledá, víteeee?“
Za chvilku to tedy vzdávají a nechávají nás si hrát s čím chceme – míčkem nebo si s bráchou hrajeme na honěnou.
Potom, co jsme se vyřádili venku jsme trochu unavení. Toho teta okamžitě využívá a začíná nám školička. Jelikož s bráškou máme trochu problémek s tím, kdo je Cronos a kdo Caesar, tak s námi procvičuje poslouchání na jméno. Volá „Caesare!“ a když se brácha podívá na ní, už ho chválí. Když přiběhne, dostane pamlsek. A na mě zase volá „Crone!“ a když se na ní kouknu, nebo k ní přiběhnu, taky mě čeká muchleníčko a pochvaly a pamlsek. Tak to nás fakt baví! 😉
Taky nás učí „Sedni“. Ukáže nám pamlsek, řekne SEDNI, no a protože my tu dobrůtku mooooc chcem, tak za ní natahujem hlavičku. No a ona, když stojíme, nám ho dává těsně nad hlavou jakoby za tělo a to nás nutí si sednout. A pak nás strašně moc chválí. Zkouší to s náma s bráchou na přeskáčku a pokaždé ukáže pamlsek, řekne sedni a pak nám dává pamlsek za hlavu. Tak jsem si zkusil sednout už když řekla sedni a pamlsek ukázala a ona byla hrozně nadšená!!! 😉
Tak to joooo, už tomu rozumím. Slovo SEDNI znamená, že si mám sednout. Tak to zvládnu, když budu chtít dobrůtku. No a pak nás učila ještě slovo LEHNI, ale to už jsme byli namlsaní a tak jsme si řekli, že už si půjdem na chvilku zdřímnout do pelíšku.
Když jsme po asi půlhodince vstali, zase jsme šli s tetou řádit ven do sněhu a pak nás i venku i doma zase učila poslouchání na jméno, sedni a pak zase zkoušela to svý LEHNI. No a protože jsme ještě nebyli tak unavení, tak jsme to pro ní tedy párkrát udělali noooo. Když jsme udělali sedni, tak vytáhla a ukázala nám další dobrůtku, řekla LEHNI, a dala nám pamlsek před přední pacičky a táhla po zemi směrem od nás a my ho samozřejmě následovali čumáčkem. No a jak jsme ho následovali, tak nám sjížděly nohy a najednou jsme leželi. A ona zase jáááásala! Prý jsme děsný šikulky!!! 😉
Já tu tetu fakt milujuuuuu! Stačí jí tak málo a hned nás chválí a muchlíčkujeeee! 🙂
No ale pak jsme si s bráchou řekli, že už to stačilo a budem zase trochu zlobit. Kdybychom totiž byli jen hodní, tak by si toho teta ani páník vůbec nevážili a tak je sem tam musíme i poškádlit! 😉
Jelikož jsme každý den o kousíček vyšší, tak když si teta dá bundu, mikinu, nebo ty návleky na ruce na kraj křesla, kam už dosáhneme, když na něj vyskočíme, tak jí ty věci stahujeme na zem a okusujeme a taky se o ně s bráškou pereme. Nejvíc nám chutnají ty návleky na ruce. Já na nich dokonce udělal dírku, heč! 😉
Teta je zase jako ostříž a v mžiku je u nás a zase začíná s tím svým PUST. Jelikož návleky na ruce jsou super na hru na přetahovanou, tak je pustit nechceme. Nakonec však teta po sérii PUST zase vyhrává a my pouštíme. Ona se totiž s náma vůbec o ty návleky na ruce nepere, jen je drží a říká PUST a to nás nebaví. My se raději peremeeee.
Pak se ještě s bráškou chvilku štěkáme. Teta říká, že jsme pěkní raubíři! Víte někdo, co to znamená? My s bráchou to totiž nevíme…:-(
Páník přivezl bráchovi nový obojek a tak mu ho teta dává. Brácha se brání, ale nakonec teta uspěla. Hned na to nám k obojkům dává takový divný dlouhý šňůry. Říká jim vodítka.
„Téééda, tetooooo, ty jsi na nás tak hodná, takovýhle bezva kousátko jsme ještě neměli. Fakt moc díky!!!“ 😉
Teta se ale netváří, že by se jí to naše rozkousávání vodítek líbilo. Zakazuje nám je kousat. Po chvilce toho necháme, ale zase nás tím pádem nebaví je mít připnutý. K čemu by nám byly, když je nemůžem kousat…
Pozn.: Cronos obdivuje Caesarův novej zelenej super prďáckej obojek! 😉
Druhá tetka, co tu dnes taky je, má takovou malou úzkou krabičku, ve který chová podivný chlupatý zvířata, která vydávají zvláštní zvuky…..
Rozumíte tomu, co říkají? Já tedy ne. Je nám to divný zvíře víc podobný než holý čumáčci, ale vůbec mu nerozumím…. Asi je z jiný planety, nebo co.
Nakonec po všech těch nových zážitcích v bílém prášku – sněhu – usínáme a teta se s námi loučí a prý přijede zas za 2 dny.
„Už se na tebe moc těšíme, tetooooo!“
„Já na vás taky, vy moje vlčátka!“ 🙂
Audio verzi si pusťte ZDE>>
Mým cílem je pomáhat lidem pochopit chování svého psa a dovést je k tomu, aby spolu správně komunikovali a rozuměli si. Také majitelům pomáhám díky jednoduchým krokům v klidu zbavit jejich psy strachů a fobií, a tím jim dopomáhám ke spokojenějšímu a šťastnějšímu společnému životu! Samozřejmě se zabývám i výchovou a výcvikem psů, a to v jakémkoli věku! Autorka ebooků: Jak poznat, že můj pes trpí strachem/fobií za 1 minutu, Snadno zbavte svého psa strachu z čehokoli pomocí mých 7 kroků, Řeč těla psa + verbální projevy a Jak psa NE/TRESTAT
Podobné články
Huráááá, teta je tuuuuu!Divoce se vítáme, jinak to zatím ještě neumíme, i když t...
Akorát jsme vstali a slyšíme auto. Ten zvuk už poznáme, máme totiž sluch mnohoná...
Je ráno a hádejte, kdo za námi zase přijel? Jj, správná odpověď, je tu teta a je...
