Mluvte s nimi. Zpívejte jim! 🙂

Včera jsem byla opět v útulku, kam každý týden vyrážím a venčím tam pejsky. Snažím se vytáhnout na procházku alespoň 4 pejsky týdně. Nejsem totiž z Plzně a tak mám dojezd tam a zpět poměrně daleko a bohužel tam nemohu dojíždět denně.

Hned první pejsek, kterého jsem dostala, byl Burák. Už jsem s ním jednou na vycházce byla a na té mě jeden služebně starší venčitel upozornil, ať si ho držím při setkání s jinými pejsky hodně nakrátko, že je ostřejší a někdy útočí.

Já samozřejmě všechny rady zkušenějších lidí beru na vědomí, ale ráda si dělám obrázek, ať už o lidech či zvířatech, sama. 😉

Ke každému přistupuji s úsměvem

Když mi vydávají pejsky, na každého se usmívám a otevírám mu své srdce. V první chvíli jsou však tak nadšení z toho, že si můžou očuchat a občůrat (to se tedy samozřejmě týká psích pánů ;-)) každý strom a pařez, že mě téměř nevnímají. Jsou v úplném transu a nasávají všechny ty pachy a užívají si každou vteřinu.

Po chvíli se však začnou zajímat i o mne. 😉 To se tedy týká hlavně pro mne nových pejsků. Ti, co mě již znají se kolikrát ženou víc na mě, než na travičku a lesík. Záleží, co je urgentnější. Potřeba, nebo pohlazení a láska?

Nakonec vždy zvítězím já! 🙂

Pejsci většinou po pár minutách čmuchání dospějí k tomu, že by se mohli zajímat i o svého nového psovoda. A tak se se mnou chtějí seznámit. Možná je to i tím, že na ně klidně mluvím a zjistila jsem zpětným uvědomováním si, že jim i zpívám. Začala jsem to dělat jen tak mimoděk, ale zjistila jsem, že na některé velmi vystresované pejsky to skvěle zabírá! 😉

Na Buráčka jsem samozřejmě také mluvila a zpívala mu. 😉 Bylo krásné počasí, potkali jsme asi 11 srnek a tak bylo témat až až. Pejskům většinou nezpívám žádnou konkrétní píseň, ale jen jednoduchou veselou jemnou melodii, třeba i říkanku. V té upravím slova podle jména pejska a věcí co vidím, cítím – co mě zrovna spontánně napadne. Pejsek tedy při zpěvu slyší i své jméno a můj klidný veselý hlas a tím se zklidní. 😉

Setkání Buráka a psa bez vodítka

Procházka s Buráčkem byla báječná, celou dobu byl moc hodný. Jak jsem již zmínila, viděli jsme mnoho srnek a nebýt všímavého Buráčka, tak jsem jich neviděla ani třetinu. U všech byl klidný, jen se za nimi díval. Když jdeme z vycházky zpět, běží k nám pes bez vodítka! V okolí útulku v době venčení, které je od Út-Pá od 14:00 do 16:30 hodin. Nepochopitelné! Pán se na mě culí a ptá se, zda mám psa či fenku. Řeknu mu, že mám psa, a to z útulku a jestli by si nemohl pejska raději rychle chytit.

Pes přiběhl až k Burákovi. Byl od něj asi na půl metru, když se Burák začal ježit a vrčet….pán daleko a volá na mě, že si zapomněl vodítko…. No, pěkné!

Hlavně zachovat klid!

Tak jsem na Buráčka mluvila, že je vše v naprostém pořádku, že pejska jen obejdeme a půjde na večeři domů. Naštěstí se brzy uvolnil ze svého ztuhnutí (další projevy strachu naleznete v mém eBooku ZDARMA Jak poznat, že můj pes trpí strachem/fobií za 1 minutu aneb projevy strachu, které byste možná nečekali) a mohli jsme jít. Přešli jsme a vrčení a zježení chlupů zmizelo.

Huráááá, zvládli jsme to! 😉

Z toho mám vždy radost jako malé dítě! Zvlášť u psů z útulku, kde neznám celou jejich minulost a vím, že to v životě neměli lehké.

Štěkající Filípek

Jednoho dne jsem dostala na venčení Filípka. Už předtím jsem si všimla, že když je v kotci, pořád štěká. Jak jsem se ale zmínila výše, ke každému přistupuji s úsměvem. „Výdej“ na procházku může být pro pejska vzrušující záležitostí a tak se může stát, že štěká a tahá, ale po pár metrech chůze se zklidní. Filípek však štěkal dál.

Mluvila jsem na něj, jaký to máme krásný den, a pak jsem si začala prozpěvovat. Po chvilce jsem zjistila, že Filípek je naprosto klidný, tichý, vrtí ocáskem a počmuchává si. Pak jsme se muchlíčkovali u potoka. Byl úplně zlatý! 😉

Když jsme se vraceli do útulku a míjeli jiného psa, cítila jsem, že chce začít štěkat. Vzala jsem si ho tedy stranou a druhého venčitele se psem nechala projít po cestě. U Filípka jsem byla na bobku a objímala ho rukou a říkala mu, že je vše v pořádku, a ať je naprosto klidný, že se vůbec nic neděje. A hlavně jsem to tak cítila! A Filípek ani nemukl. Byl ještě trošku napjatý, ale ani pípnutí. 😉

Pak jsem dorazila do útulku a jedna starší paní, co jí tam pravidelně potkávám mi říká: „Ten Filip je ale uťafaný pes, co? Ten chvilku není v klidu.“ A já na ní: „Se mnou byl úplně v klídku….. 🙂

Co dodat závěrem?

Takže jak jsem již zmínila ve svém předchozím článku Velmi záleží na našem přístupu, ale i rozpoložení. Proto přistupujte k pejskům s úsměvem a otevřeným srdcem. Mluvte s nimi a zpívejte jim! 😉