Z ďáblíka andílkem 😉

Taky se vám již přihodilo, že jste ze svého chlupáče vážně už nemohli? Že neposlouchá, kašle na vás, skáče, kouše, vrčí nebo jančí při kontaktu s cizími psy……? A vy si říkáte: „Ten je prostě neposlušný/nenapravitelný! Už ho mám plný zuby!“

Tak to jsem samozřejmě zažila párkrát i u svých pejsků. Oni někdy mooooc dobře vědí, na kterou strunku brnknout, aby vás vytočili. 😀

Od svých klientů to také slyším velice často.

Na věku záleží

Tak za prvé tím hlavním důvodem bývá kolikrát puberta, kdy za to ti pejsci či jiní chlupáčci až tak moc nemohou. Hormony v jejich těle bouří, jako pominuté a oni si prostě nemohou pomoct. Je to nad jejich síly se ubránit tomu, že jim v krvi koluje směs poblázněných sloučenin, které je nutí tu energii a sílu ze sebe dostat, a to za jakoukoli cenu, jelikož v sobě ji prostě nemohou udržet. To by pak asi vybouchli úplně.

Takže pubertu dávám do zvláštní kategorie, kdy musíme lumpárny těch našich pejsků tak trochu vydržet, protože ONI Z TOHO VYROSTOU! 😉

Samozřejmě jim nemůžeme dovolit, aby si dělali, co chtějí. Naopak! V této době jim nastavujeme pravidla, co se dělá, a co se nedělá, a tato pravidla pak budou dodržovat i v dospělém věku. Je tedy důležité jim dát najevo, co je dobře a co je špatně a být důsledný v jejich dodržování, ale na druhou stranu pejskovi i odpouštět, protože je to přeci jen ještě štěně puberťák a je tedy ve stavu UČENÍ SE novým věcem. Proto je zde trpělivost a vlídnost také na svém místě.

Někdy jsou psi puberťáci tzv. na zabití, ale vzpomeňme si na sebe v tomto „telecím“ věku.

Nebyli jsme pro své rodiče někdy také na zabití? Vzpomínám na obvyklou frázi, kterou jsme jako děti slýchávali buď od svých rodičů, nebo od rodičů našich kamarádů: „Já tě roztrhnu jak hada!“ 😀

Takže kousající štěňata, co dělají loužičky a pak jako puberťáci neposlouchají i povely, co dříve již uměli, korigujte, ukazujte jim co je dobře a co špatně, ale „netrhejte je ani jako hady, ani jako psy“. 😉

Dejte jim hodně vjemů, práce i zábavy. Ať se nenudí – to by jen vymýšleli „koniny“.

A když budete důslední, trpělivý, láskyplní a budete odměňovat to dobré a u špatného řeknete NE! nebo Nesmíš, či co standardně používáte, tak váš pejsek z toho vážně vyroste a najednou, jako mávnutím kouzelného proutku to všechno začne fungovat. Pes, který nepřiběhl na přivolání, přiběhne. Pes, který neprošel kolem jiného v klidu bez scén, projde a dokonce dojde i do stádia, kdy se s cizími psy očichává a hraje si s nimi.

Hurá, máte doma andílka! 😉

Pubertou to není

A je tu druhá kategorie. Pubertou to není. Čím tedy?

Záleží hodně na tom, zda je pes od malička váš, či je od předchozího majitele/útulku, kde již mohli nastat nějaké špatné návyky, které se ale dají odbourat v jakémkoli věku. Což je super zpráva! 😉

Ta horší zpráva je však to, že to někdy trvá déle, než u štěněte. Záleží, jak dlouho pejsek nějaký špatný návyk má a jak silně je v něm zakořeněn. Také záleží jakou má povahu nejen pejsek, ale i jeho pán – je to prostě takový koktejl všech „JAK“.

Důležité je pejskovi opět dát hodně práce, zábavy a nových vjemů. To je zaměstná a unaví a nebudou si „zábavu“ hledat sami. A samozřejmě být důsledný, trpělivý, láskyplný a sdělit jim, co se vám líbí a co se vám nelíbí.

A neustále nacvičovat. Často a po malých dávkách. A podporujte je! Dejte jim najevo, že jste tu pro ně, jejich oporou, že například nemusí oni bránit vás, když se jim nějaký pejsek poblíž nelíbí, protože vy jste klidná/ý a cizí pejsek nepředstavuje žádnou hrozbu. Takže ať je klidný jako vy a můžete pohodlně projít.

Nebo když se bojí nějakého předmětu, tak pokud nemá zdravé sebevědomí, jděte k předmětu a pohlaďte ho, obejměte. Vím, že to zní podivně, ale já už poobjímala hodně předmětů a vždy to na pejska zabralo. 😉 Pro ukázku vyjmenuji alespoň některé z nich, ať se zasmějete: dopravní značku, balík sena, traktor, pluh, který zemědělci nechali samostatně na poli apod. 😀

Toto můžete samozřejmě aplikovat i při strachu pejska z lidí či dětí, a tím psa utvrdit v tom, že druhý člověk není hrozbou. Samozřejmě asi nebudete hladit cizí lidi, ale pokud má váš pejsek např. problém s dětmi, můžete nacvičovat jak s vlastními (samozřejmě s veškerou opatrností), tak i s dětmi vašich známých či přátel (také opatrně), a to tak, že dítě pohladíte po ručičce/zádíčkách a pak zase pohladíte pejska. Nebo jednou rukou hladíte psa a druhou dítě, ale vždy na vzdálenost, která je pro obě strany (psa i dítě) pohodlná. Nebo takto nacvičujete s muži, pokud se jich váš pejsek bojí.

NIKDY VŠAK NENUŤTE PSA NÁSILÍM, aby se něčeho nebál. To nepřináší dobré výsledky. Naopak pes ve stresu může mít zkratové jednání, za které v tom zmatku a strachu nemůže nést zodpovědnost a my se za to na něj nemůžeme zlobit. Přecenili jsme jeho možnosti danou situaci zvládnout. On nám řečí svého těla jistě sdělil, že to nezvládá a bojí se, ale my tuto zprávu „nepřečetli“.

Takže hezky raději pomaleji, než rychleji. A podporovat, netrestat. 😉

A neztrácejte naději! On se tím andílkem s vaší pomocí stane!

A pokud si vážně nevíte rady, můžete mne kontaktovat a já se pokusím vám maximálně pomoci! 😉

Mé konzultace můžete využít formou písemnou, telefonickou, ale samozřejmě i osobní – výčet Mých služeb je ZDE.

Máte pro mne a další čtenáře najaké osobní příběhy vašich ďáblíků či andílků? Tak sem s nimi! Napište je do komentářů níže. Rádi si je přečteme! 😉