Něco málo k výchově psa

Můj zážitek z vyjížďky na kole

Nedávno jsem vyjela na malou projížďku na kole po okolí. Vidím malého pejska, on vidí mě. Podle pohledu cyklisty asi denně nevídá, ale je v pohodičce, jen tak zvědavě kouká. Přejedu a trápím se do prudšího kopce, když v tom za sebou slyším, jak na psa začne řvát panička jménem. A řve na něj jménem pořád dokola, bez jakéhokoli zmínění nějakého povelu…. Zajímavý přístup.

Do toho řve na malou asi 10 letou dceru, ať na něj také řve – dcera je na druhé straně přes cestu. Tak obě řvou jménem bez jakéhokoli povelu dál na nebohého malého pejska, který neví, co má dělat, když on je uprostřed cesty, každá je na jiné straně a obě řvou jménem a přitom zírají na mne.

Ahaaaa, pes už cháááápe. Jsem nebezpečná, když panička i „lidská ségra“ tak vyvádějí. Tak buď je cyklistka vetřelec, a nebo večeře….každopádně jí mám určitě ulovit! 😉

Tak jde se na to!

Honem, honem, už toho divného tvora na kole doháním….štěkám, takže o mně ví, mám kousat do kotníků, nebo postačí štěkání a pronásledování?

Nebudu vás dlouho napínat. Kousnutí neproběhlo. Možná v tom pejskovi zabránil i můj pohled, který mu jasně říkal, že to tedy neee. 😉

Každopádně pejska je mi líto a páníčků vlastně také….nešťastně řeší standardní situaci a jsou vystresovaní i oni i pes….

Stačilo by tak mááálo. Jasně dát najevo, co se smí a co ne a to nejlépe od štěněte. Pokud člověk adoptuje psa například z útulku, i tak není nic prohráno. Vše se dá napravit a psovi jasně ukázat, co ANO a co NE.

Při každém nevhodném chování psa pokárat – opravit – že toto NE.

Při každém chování, které chcete a líbí se vám, pohladit, odměnit, podrbat, namasírovat – dát lásku. 😉

Je to vlastně TAK JEDNODUCHÉ! 🙂