Spíme si tak hezky pod stromečkem – naše nové oblíbené spací místečko – když v tom slyšíme známý hlas. Tetáááá přijeláááá! Hned jí běžíme pomuchlíčkovat. Ale opatrně, ani jsem se vám minule nepochlubil….co jsem tetě omylem provedl….. No, vítal jsem jí kousek za brankou na zahradě a chtěl jí olíznout ten holej růžovej čumáček. Jenže mi podjela noha a můj ostrej tesáček jí na nose narýsoval čárku.
No ale teta je suprováááá! Vůbec se na mě nezlobila. Říkala dokonce, že je to její chyba, protože jsem byl celej rozjařenej, že jí vidím a ona se sklonila a nechala mě skákat, což se musím odnaučit, aby právě k úrazům nedocházelo a hlavně pak u těch malejch růžovejch holejch čumáčků.
No ale zpět k vítáníčku. Dnes jsme byli s bráškou oba mnohem opatrnější, bylo to ale i tím, že jsme byli ještě hodně rozespalí.
„Ale co to Crone? Ty nemáš obojek?“ ptá se mě teta.
„Nemám, che!“
S bráchou jsme si totiž zjistili, co je to vodítko. Že je to taková šňůra, na které se vodí pejsci a to se nám tedy nechtělo zkoušet. My raději lítáme po zahradě volně. Takže jsme si s bráchou řekli, že si ty obojky ukoušeme, aby nám na ně teta nemohla nic připínat. Brácha to zvládnul. Je větší a má mnohem šikovnější zoubky. Mně se to bohužel nepovedlo, ale ještě to zkusím! 😉
„To jsme na tebe vyzráli, co? A žádný vodítko nám nedáš! Che!“
A vůbec nás tím teta trochu zklamala a proto jsme si řekli, že i když jí máme moc rádi a jsme šťastný, že za námi zase přijela, tak jí trochu pozlobíme. A že se nám to dneska dařilo! Dnes jsme jí fakt hodně chňapali po kalhotách, taky po bačkorách. Nejúčinnější je to samozřejmě ve dvou. Když se totiž s bráchou spojíme, to je potom mazec! Jeden ukradne jednu botu, druhý druhou, lítáme s nimi daleko od tety. A teď se teto čiň! 🙂
A činila se, vůbec se s námi nehonila, jak jsme my měli v plánu a tak dlouho říkala NE a PUST, že nás to pak přestalo bavit a oba pantofle vrátili. A čekalo nás za to moc velký muchleníčko a taky dobrůtky! 😉
Ale když šla teta na chvilku do takový malý místnůstky, bůhví co tam jednou za čas dělá, tak jsem si řekl, že si z ní zase vystřelíme a ukradl jí botu na ven. Má totiž super šňůrky a já už si na ně dlouho brousím zoubky. Začal jsem tu jednu šňůrku rozvazovat a kousat, že si jako kousek šňůrky nechám na památku, když zas teta odjede. Pořád jí tam většina šňůrky zbude a na druhý botě jí nechám šňůrku zatím celou a víte co?
Hned tam byla a zase opakovala to své oblíbené NE a PUST. Ta je teda lakomá, co? No tak jooo, tetáááá, mě to stačí říct jen 9x a pouštím, noooo. Ale trochu už jsem si tu šňůrku předkousal na příště! 😉
Pak už jsme byli s bráškou jen vzorní. Teta nám řekla, že žlutá koule se jmenuje míček a když jí hodí, je to APORT. Vlastně vše, co hodí je APORT. Tak už tomu začínáme rozumět. 😉
Pouštěla nám různé zvuky – bouřku, vysavač a pak takový rány, říkala jim ohňostroj. Bouřka byla zajímavá, venku totiž lilo a my slyšeli déšť tedy jak zvenku tak zevnitř….to byla fakt sranda. Jako že nám prší v obýváku! 😀
Vysavač známe i na živo, páník nám ho pouští, když uklízí. Tenhle měl jiný zvuk. Nám jsou ale ukradený oba. My si radši hrajem, viď brácha?
No a ty rány nakonec. U těch jsme při prvním poslechu trochu kníkali. Ohlíželi jsme se na tetu, jestli to s ní taky něco dělá a ona byla úplně v klidu. Tak jsme si říkali, ahaaa, tak to prostě jen musíme chvilku vydržet. No a za chvilku nás to přestalo bavit a začali jsme si dělat svý.
No a jelikož pršelo a my chtěli být i venku, teta to nááááramně dobře vyřešila. Vzala nás do takových zastřešených boudiček s přední stěnou prázdnou, jenom s takovými mřízkami. Prý, až budeme větší, tak tam budem někdy i spinkat! Zatím jsme si tam ale pochutnávali na bedýnkách. Ty okusujeme moc rádi a taky nám je nikdo nebere, což je supeeer! 😉
Nakonec přijel páník s jinou tetou a přivezli mi nový obojek. Všichni ti holí růžoví čumáčci jsou z něho celý nadšení, ale já tedy neee. Já ho nechciiiii. Brácha, že mi ho hned překoušeš znovu, že joooo?
No tohle….on je mnohem bytelnější, než ten původní, to neeee, to jsme si nedomluviliiiii.
Já ho nosit nebuduuuu! Brácha pomoooooc!
No uvidíme teta, jestli ho budu mít do tvé další návštěvy za 2 dny. Možná taky neeee! 😉
Už zase usínáme a teta se s náma loučí a slibuje, že za 2 dny je zase u nás.
Tak my si o tobě necháme zdát, joooo tetoooo? 😉
„Dobrou noc vy mí chlupatí miláčci!“
„Dobrou noc tetooo…..chrrrr“
Audio verzi tohoto zápisu si pusťte ZDE >>
Krásného Silvestra a šťastný nový rok 2017 vám přeje,
Lucie Kotýnková
Následující zápisek je ZDE>>
Podobné články
Vážení a milí majitelé pejsků,ráda bych, aby se informace a zkušenosti, které js...
Vážení a milí,chtěla bych vás upozornit, že z důvodu mého nástupu na mateř...
