Můj příběh

Již od útlého dětství jsem tíhla ke zvířatům a přírodě. Nosila jsem domů kdejaké zvířectvo a mamka mě s ním posílala zpět, že bude zvířátkům lépe ve volné přírodě. Zachraňovala jsem pstruhy z tůní, které po velké vodě začínaly vysychat, aby neumřeli. Ale ještě před tím, než jsem je vypustila na svobodu, jsem vyběhla rokli až k chalupě a musela se pochlubit rodině. 😀 Mrtvá zvířata (přejeté hady, nalezené motýly, sršně apod.) jsem vozila do Prahy na hodiny přírodopisu.

Ve 12 letech jsem potkala osudového přítele, který mě uvedl do světa mimosmyslového vnímání, opouštění těla a autohypnózy. Pomáhal mnoha lidem a už tehdy jsem cítila, že je to mistr, který sem přišel, aby nám pomáhal být lepšími a silnějšími lidmi. Po několika letech našeho přátelství, ačkoli jsem se o jeho smrti a pohřbu nedozvěděla, mi bylo od chvíle jeho odchodu psychicky i fyzicky velmi těžko. Začala jsem se stranit lidí a chodila jsem na místa, kam jsme spolu dříve chodili na procházky. Jednoho dne jsem při jedné takové procházce prošla kolem hřbitova, kde se právě konal pohřeb, JEHO pohřeb. 😢 Evidentně chtěl, abych tam byla a mohla se rozloučit i s jeho fyzickou schránkou. Po jeho smrti mě ještě nějakou dobu navštěvoval, jeho duše ke mně přicházela, abychom se mohli zcela rozloučit a on mohl v klidu odejít dál.

Do cesty mi přišla Silvova metoda (mezinárodní vzdělávací program rozvoje mysli a kontroly stresu) a já na ni prostě musela jít. Bylo mi tehdy 16 let a já za ní dala všechny peníze z brigády a všichni si ťukali na čelo, včetně mého tatínka. Ale uhájila jsem si to. 😀

Četla jsem knihy osobního rozvoje, které máma přinášela domů. Hltala jsem je, ale ne vše jsem do svého života prakticky aplikovala, a tak jsem se k nim postupem času opět vracela.

Onemocněla a krátce na to mi zemřela babička, která mě také po své smrti chvíli „navštěvovala“.

A pak onemocněl můj tatínek. Byl to pro mne šok. Žil tu 3x déle, než mu stanovili lékaři. V den, kdy jsme si pro něj jeli, aby už byl z nemocnice doma, jsem hrozně pospíchala. Mamka nechápala, co tak jančím. Nakonec jsem jí po cestě od metra řekla, že musím běžet a do nemocnice spěchala napřed. Když jsem dorazila, táta ve svém pokoji nebyl. Měl akorát záchvat, takže ho převezli. Už mě k němu nepustili. A on při něm zemřel. Taťka „navštěvoval“ nás všechny. Nejen mě, ale i mou sestru a mamku. A to jasnými znameními, kdy nám i odpovídal „ano“ a „ne“, nebo nás varoval, a to celý rok po jeho odchodu z těla.

Po tátově smrti jsem začala se svými toulkami přírodou. Příroda mi pomáhala, uzdravovala mou duši. Ale prospívala i mému tělu, které bylo jinak shrbené nad knihami. Tehdy jsem ještě studovala, tatínek zemřel opravdu mladý.

Kromě knih, ať již nových, nebo i těch starých, jsem se začala zaměřovat i na videa ze zahraničí, hlavně z Ameriky, jelikož angličtina je mým druhým jazykem.

Nalezla jsem energetické léčení s Ericem Pearlem. To mě zaujalo a v rodině a na blízkých, včetně zvířat, jsem toto léčení začala praktikovat. Ale u lidí byl efekt jen dočasný, proč? Protože mysl opět vytvořila zdravotní problém. Takže se opět manifestoval do těla a tělesný neduh se vrátil.

A tak jsem se zase vrátila ke „studiu“ duše a její moci.

Rozhodla jsem se, že kde jinde hledat, než v Indii. Původně jsem tam chtěla jet sama s krosnou, nakonec se mnou a malou skupinkou lidí (5 + náš průvodce) jela i moje mamča, taky s krosnou. 😀

Z Indie se vyklubala i část Nepálu. Nakonec jsme více duchovna zažili právě v Nepálu a to konkrétně Pókhaře. Ale vlastně celý Nepál nám přišel neuvěřitelně klidnější a pro nás duchovnější.

Po tom všem, jak jsem se postupně rozvíjela, už nešlo dělat v korporátu. Takže po více než 5 letech jsem ukončila své působení v mezinárodní společnosti a rozhodla jsem se naprosto změnit svou práci. Táhlo mě to k dětem a zvířatům. Šla jsem na týdenní pobyt ve tmě, abych si vyčistila mysl a promluvila ke své duši, po čem opravdu touží. A tam mi přišlo, že mám pracovat se zvířaty, ale i lidmi.

Jsem také příznivcem Jaroslava Duška, se kterým jsme se s mamčou „náhodou“ setkaly v jedné raw restauraci. On se o ní zmínil v Duši K a tak jsme se rozhodly tam jít, bavíme se o něm, že nám jí doporučoval, vejdeme a Jaroslav je tam! Ten den měl narozeniny a v restauraci mu připravili raw dort, jenže zrovna držel půst, tak byl tak hodný a nechal nám 2 kousky poslat ke stolku. 😀

A ten mě přivedl k nejednomu dalšímu počinu. Nejdříve jsem prostě musela jet do české rezervace na Sumatru v Indonésii a jako dobrovolník tam pomáhat, a to buď sama, nebo jestli se chce někdo přidat, ale prostě jedu! Tak tentokrát se mnou letěl manžel. Užili jsme si to tam v džungli, hlavně v původním kempu na hranici s národním parkem Gunung Leuser.

Také jsem roky cvičila psy a pomáhala nejen s pře/výchovou, ale i se zbavením strachů a fobií. Zároveň jsem jako dobrovolník docházela venčit pejsky do útulku v Plzni na Valše, často i ty komplikované, s nešťastnou historií. Tyto zkušenosti mě ještě více utvrdily v tom, že kdybych uměla komunikovat se zvířaty, resp. od nich přijímat informace, mohla bych jim ještě víc pomoci. Často totiž chyběly informace o tom, čím si ty chudinky v minulosti prošly. Někdy to byli nalezenci, o kterých se kromě zranění vědělo jen málo.

A v tom byla Duše K, kde se Jarda Dušek zmínil o tom, po čem jsem tak toužila, o komunikaci se zvířaty. Zmínil se o Anně Breytenbach a já začala sledovat její videa a také videa a návody jiných zahraničních komunikátorů. Více o mé cestě mezidruhové komunikace naleznete v článku ZDE → https://luciekotynkova.cz/2016/08/15/mezidruhova-komunikace/

Po kurzu mezidruhové komunikace ve Skotsku ve Findhornu v roce 2016 jsem se snažila co nejvíce praktikovat. Protože jen praxí se můžete zdokonalovat a nalézt si správný „systém“ napojení.

Mezi tím jsem byla ještě 2x na holotropním dýchání u Stanislava Kudrleho v Plzni. Vřele doporučuji!

Po nějaké době jsem podstoupila metodu PSYCH-K® (klíč k naší duši), ke které mě přivedl můj oblíbený Bruce Lipton.

A v roce 2024 jsem absolvovala kurz EOV – extra okulárního vidění. Vidím přes masku barvy a částečně krajinu a doufám, že své EOV zdokonalím na vidění všeho a dokonce i čtení s maskou.

Moje sestra to nedávno počítala, že je to již 29 let, od roku 1996, co jsem se začala s těmito metodami seznamovat jak teoreticky, tak prakticky. Ani mi nedošlo, jak dlouho to je. Když někdo říkal, že má zkušenosti 5 nebo 10 let, říkala jsem si „Pááááni!“ a pak mě musí vlastní sestra upozornit na to, že já už to dělám 29 let. Ten čas tak letí a já žiji hodně v přítomném okamžiku, takže jsem to prostě nikdy nepočítala.

Na svém rozvoji ve všech směrech (permakulturní pěstování na své zahrádce, semenaření, cvičení Zhineng Qi Gong, studování dalších knih, ale již hodně se noření do svého nitra pomocí meditací a pobytů v přírodě, trávení času s divokými zvířaty a pomáhání v případě zranění či uvíznutí v plotech apod., přírodní léčitelství, sběr divokých bylin atd.) neustále pracuji a mám to v úmyslu až do konce svého pobytu zde na matičce Zemi. Opravdu věřím, že naše duše se sem přišly nejen učit, ale také prospět ostatním. A právě to jsem chtěla zjistit — co je ten dar, který mám lidem přinést?

Myslím, že už jsem ho objevila. Moje mamka mi vždy říkala, že mám dar v přírodě vidět a cítit věci, které většina lidí nevidí a necítí. Příroda mi už tolikrát pomohla v těžkých dobách a při ztrátách mých nejbližších, včetně nenarozeného miminka. Příroda a pobyt v ní mají moc uzdravovat. Proto jsem vytvořila svou novou službu Terapii přírodou s Energetickým dobíjením. K tomuto tématu jsem také natočila instruktážní video a audio. Pravidelně pořádám Setkání v přírodním parku Sedmihoří a nově i akce poznávání přírody pro rodiny s dětmi ve věku 4–8 let a 10+.