Můj příběh

Již od útlého dětství jsem tíhla ke zvířatům a přírodě. Nosila jsem domů kdejaké zvířectvo a mamka mě s ním posílala zpět, že bude zvířátkům lépe ve volné přírodě. Zachraňovala jsem pstruhy z tůní, které po velké vodě začínaly vysychat, aby neumřeli. Ale ještě před tím, než jsem je vypustila na svobodu, jsem vyběhla rokli až k chalupě a musela se pochlubit rodině. 😀 Mrtvá zvířata (přejeté hady, nalezené motýly, sršně apod.) jsem vozila do Prahy na hodiny přírodopisu.

Ve 12 letech jsem potkala osudového přítele, který mě přivedl k mimosmyslovému vnímání, opouštění duše těla, ale i autohypnóze. Pomáhal mnoha lidem, už tehdy jsem cítila, že je to mistr, který nám sem přišel pomáhat. A náhle zemřel. Při sportu. Dozvěděla jsem se to od něj. Dozvěděla jsem se od něj, kdy a kde má pohřeb. A díky tomu, že si přál, abych tam byla, jsem se tam dostavila navzdory tomu, že mi to nikdo jiný nesdělil. Cítila jsem smutek ode dne jeho smrti. Pak mě nějakou dobu ještě „navštěvoval“, abychom se mohli pořádně rozloučit a on mohl jít v klidu dál, tam kam měl.

Do cesty mi přišla Silvova metoda (mezinárodní vzdělávací program rozvoje mysli a kontroly stresu) a já na ni prostě musela jít. Bylo mi tehdy 16 let a já za ní dala všechny peníze z brigády a všichni si ťukali na čelo, včetně mého tatínka. Ale uhájila jsem si to. 😀

Četla jsem knihy osobního rozvoje, které máma přinášela domů. Hltala jsem je, ale ne vše jsem do svého života prakticky aplikovala, a tak jsem se k nim postupem času opět vracela.

Onemocněla a krátce na to mi zemřela babička, která mě také po své smrti chvíli „navštěvovala“.

A pak onemocněl můj tatínek. Byl to pro mne šok. Žil tu 3x déle, než mu stanovili lékaři. V den, kdy jsme si pro něj jeli, aby už byl z nemocnice doma, jsem hrozně pospíchala. Mamka nechápala, co tak jančím. Nakonec jsem jí po cestě od metra řekla, že musím běžet a do nemocnice spěchala napřed. Když jsem dorazila, táta ve svém pokoji nebyl. Měl akorát záchvat, takže ho převezli. Už mě k němu nepustili. A on při něm zemřel. Taťka „navštěvoval“ nás všechny. Nejen mě, ale i mou sestru a mamku. A to jasnými znameními, kdy nám i odpovídal „ano“ a „ne“, nebo nás varoval, a to celý rok po jeho odchodu z těla.

Po tátově smrti jsem začala se svými toulkami přírodou. Příroda mi pomáhala, uzdravovala mou duši. Ale prospívala i mému tělu, které bylo jinak shrbené nad knihami. Tehdy jsem ještě studovala, tatínek zemřel opravdu mladý.

Kromě knih, ať již nových, nebo i těch starých, jsem se začala zaměřovat i na videa ze zahraničí, hlavně z Ameriky, jelikož angličtina je mým druhým jazykem.

Nalezla jsem energetické léčení s Ericem Pearlem. To mě zaujalo a v rodině a na blízkých, včetně zvířat, jsem toto léčení začala praktikovat. Ale u lidí byl efekt jen dočasný, proč? Protože mysl opět vytvořila zdravotní problém. Takže se opět manifestoval do těla a tělesný neduh se vrátil.

A tak jsem se zase vrátila ke „studiu“ ducha a jeho moci.

Rozhodla jsem se, že kde jinde hledat, než v Indii. Původně jsem tam chtěla jet sama s krosnou, nakonec se mnou a malou skupinkou lidí (5+náš průvodce) jela i moje mamča, taky s krosnou. 😀

Z Indie se vyklubala i část Nepálu. Nakonec jsme více duchovna zažili právě v Nepálu a to konkrétně Pókhaře. Ale vlastně celý Nepál nám přišel neuvěřitelně klidnější a pro nás duchovnější.

Po tom všem, jak jsem se postupně rozvíjela, už nešlo dělat v korporátu. Takže po více než 5 letech jsem ukončila své působení v mezinárodní společnosti a rozhodla jsem se naprosto změnit svou práci. Táhlo mě to k dětem a zvířatům. Šla jsem na týdenní pobyt ve tmě, abych si vyčistila mysl a promluvila ke své duši, po čem opravdu touží. A tam mi přišlo, že mám pracovat se zvířaty, ale i lidmi.

Jsem také příznivcem Jaroslava Duška, se kterým jsme se s mamčou „náhodou“ setkaly v jedné raw restauraci. On se o ní zmínil v Duši K a tak jsme se rozhodly tam jít, bavíme se o něm, že nám jí doporučoval, vejdeme a Jaroslav je tam! Ten den měl narozeniny a v restauraci mu připravili raw dort, jenže zrovna držel půst, tak byl tak hodný a nechal nám 2 kousky poslat ke stolku. 😀

A ten mě přivedl k nejednomu dalšímu počinu. Nejdříve jsem prostě musela jet do české rezervace na Sumatru v Indonésii a jako dobrovolník tam pomáhat, a to buď sama, nebo jestli se chce někdo přidat, ale prostě jedu! Tak tentokrát se mnou letěl manžel. Užili jsme si to tam v džungli, hlavně v původním kempu na hranici s národním parkem Gunung Leuser.

Také jsem léta docházela jako dobrovolník venčit pejsky do útulku v Plzni na Valše.

To mě ještě více utvrdilo v tom, že kdybych uměla komunikovat se zvířaty, resp. od nich přijímat informace, tak bych jim mohla ještě více pomoci, když nevím, čím si ty chudinky v minulosti prošly. Někdy to totiž byli nalezenci a tak se o nich vědělo krom zranění jen málo.

A v tom byla Duše K, kde se Jarda Dušek zmínil o tom, po čem jsem tak toužila, o komunikaci se zvířaty. Zmínil se o Anně Breytenbach a já začala sledovat její videa a také videa a návody jiných zahraničních komunikátorů. Více o mé cestě mezidruhové komunikace naleznete v článku ZDE → https://luciekotynkova.cz/2016/08/15/mezidruhova-komunikace/

Po kurzu mezidruhové komunikace v roce 2016 jsem se snažila co nejvíce praktikovat. Protože jen praxí se můžete zdokonalovat a nalézt si správný „systém“ napojení.

Mezi tím jsem byla ještě 2x na holotropním dýchání u Stanislava Kudrleho v Plzni. Vřele doporučuji!

Poslední metodu, kterou jsem podstoupila v roce 2022, byla metoda PSYCH-K® (klíč k naší duši), ke které mě přivedl můj oblíbený Bruce Lipton.

Moje sestra to nedávno počítala, že je to již 27 let, od roku 1996, co jsem se začala s těmito metodami seznamovat jak teoreticky, tak prakticky. Ani mi nedošlo, jak dlouho to je. Když někdo říkal, že má zkušenosti 5 nebo 10 let, říkala jsem si „Pááááni!“ a pak mě musí vlastní sestra upozornit na to, že já už to dělám 27 let. Ten čas tak letí a já žiji hodně v přítomném okamžiku, takže jsem to prostě nikdy nepočítala.

Na svém rozvoji ve všech směrech (permakulturní pěstování na své zahrádce, semenaření, cvičení Zhineng Qi Gong, studování dalších knih, ale již hodně se noření do svého nitra pomocí meditací a pobytů v přírodě, trávení času s divokými zvířaty a pomáhání v případě zranění či uvíznutí v plotech apod., přírodní léčitelství, sběr divokých bylin atd.) neustále pracuji a mám to v úmyslu až do konce svého pobytu zde na matičce Zemi. Opravdu totiž věřím, že naše duše se sem přišly učit a také prospět ostatním. A i to jsem chtěla zjistit. Co je vlastně ten dar, který mám lidem přinést?

Jelikož vím, že příroda uzdravuje sama o sobě a spousta lidí se potřebuje vypovídat a nahlédnout na své problémy z jiných úhlů, jsem tu a chci vás pozvat na společnou procházku přírodou, při které můžeme jak mlčet a jen sdílet čas s přírodou a zvířaty v ní, nebo se naopak můžete vypovídat, ulevit si, mohu vám pomoci podívat se na vaši situaci z jiného úhlu a možná vám přijde informace, proč jste se do té situace dostali a co dál. Rozhodně vás však pobyt se mnou v přírodě zklidní a klid, uzemnění a vyčištění mysli dovolí příchod nových řešení/nápadů. Do plné hlavy nové myšlenky přijít nemohou. Do prázdné či poloprázdné ano. 🙂

Přeji vám všem hodně klidu, radosti a lásky! 

PS: Napište mi s čím vám můžu pomoct, jsem tu pro vás! Můj mail: lucie@luciekotynkova.cz