Včera se mi stala taková příhoda. Našeho malého synka bolely zoubky, tak dostal homeopatika a vzala jsem ho na krátkou procházku, abych ho zabavila, než zaberou. Potkala jsem sousedku, která byla na zahradě a zrovna jí přivezli vnoučata a psa na hlídání. Tento pes je u nich častěji a tak bere jejich zahradu jako další své teritorium, které okamžitě značkoval.
Sousedka nás pozvala dál, že chvilku pokecáme. Majitelé psa, kteří už skoro nastupovali do auta a neznáme se spolu, začali plašit, ať s kočárkem ke psovi na volno vůbec nechodím a už vůbec ne na zahradu, protože je ostrý a mohlo by se něco stát. Uklidnili jsme je, že bude vše v pořádku.
Je pravda, že tento boxer je ještě poněkud divoký a vím, že si tak trochu dělá, co chce, ale věřila jsem, že by malému nic neudělal a hlavně jsem byla při tom, takže v klidné pohotovosti. 😉
Sousedka je starší paní, i když velmi při síle a jelikož sama nikdy majitelkou psa nebyla a s výchovou psů nemá žádné zkušenosti, hned chtěla pejska s naším malým v kočárku (už v sedě – takže s min. ochranou kočárku) seznámit tak, že psa začala tahat za obojek směrem ke kočárku.
Hned jsem viděla, jak se pes zasekl a nechce, svou řečí těla vyloženě křičel: „Kam mě to taháš, babi? Nikam mě nenuť, je mi to nepříjemnéééé!“
Okamžitě jsem sousedku stopla příjemným klidným hlasem (a to i kvůli důležité klidné atmosféře pro nás i psa), ať ho nenutí násilím, že jsou oba (pes i náš malý) přirozeně zvědaví a že jestli budou mít oba zájem, že si k sobě cestu najdou.
Do pár vteřin se začali oťukávat. Nejdřív se náš malý, který je na všelijaké zvířectvo zvyklý, začal natahovat po hafíkovi a taky na něj volal „haf, haf“ 😀 Pak přiběhl boxer a občas do něj šťouchl čumákem.
Do 2 minut měl malý olízané obě ruce, div se mu neudělaly varhánky. 😀
Doporučení pro páníky:
1. socializujte své psí muchlíky od malička na vše, co se jen dá, i děti a kočárky (odstrkovadla).
My máme terénní kočár s nafukovacími koly, ale kočárky s plastovými kolečky někdy, když jsou na cestě kamínky, vydávají docela randál, a to ani nemluvím o odstrkovadlech pro děti. Ta jsou na některém povrchu neskutečně hlučná.
Proto pejsky již od štěněčího věku socializujte na kočárky různých tvarů, na zvuky co vydávají, ale i na ty zvuky, co vydávají děti uvnitř nich.
Tip: Malé děti musí ze začátku chodit na opravdu časté preventivní prohlídky k pediatrovi, takže pokud nevíte o vhodném místě k potkávání kočárků – parky, příroda, tak po psychické a fyzické únavě psa brouzdejte v okolí ordinace dětského lékaře a určitě nějaké potkáte. 😉
2. Při prvním setkání psa a kočárku je dobré to provést na neutrálním území a ideálně paralelně, NE čelem k novému a neznámému, v tomto případě kočárku! Pak se postupně přibližujte, u známých až těsně vedle sebe a jděte na společnou procházku. Pes bere společnou procházku jako silný pozitivní zážitek. „Kdo se mnou jde na procházku, ten už pro mne něco znamená.“
3. NIKDY nenuťte psa ke kočárku, dítěti či jiné osobě, zvířeti či věci násilím!!!
4. Pokud má váš pes strach z kočárků, odstrkovadel, dětí či čehokoli jiného a je v submisivním rozpoložení, použijte k jeho zklidnění konejšivý signál. Pokud však již dojde k výpadu na kočárek či kohokoli/cokoli jiného, použijte dominantní signál k jeho usměrnění a připomenutí, že to se opravdu nesmí.
Doporučení pro páníky i rodiče:
1. Na území psa vstupujte ideálně po společné procházce, kdy k prvnímu setkání došlo poté, co byl pes psychicky i fyzicky unaven.
2. Vyzařujte klid a pohodu. Pokud z vás pes či dítě vycítí obavy, situaci to rozhodně nepomůže, naopak to může uškodit. Pokud máte strach, tak si pozvěte někoho zkušeného, na koho máte spoleh a budete se cítit klidní.
Doporučení pro rodiče:
1. NIKDY nenuťte dítě násilím k psovi. Dítě se psem seznamujte ideálně poté, co je dítě trochu vyřáděné a klidnější. Také je dobré, když jde o cizího pejska, aby již dítě vědělo, že když uděláte pšššt, tak nebude hlasitě výskat a když ho dokážete uklidnit v případě vztekání, nebo ho v takovém případě odvedete/odnesete z bezprostřední blízkosti psa a až se uklidní, můžete se zase vrátit.
Miluju svého syna, ale když ho to náhodou chytne (naštěstí výjimečně), tak i mně je to nepříjemné, tak proč má trpět okolí, natož zvířata, kterým se to nedá tak snadno vysvětlit.
Je lepší, zvlášť při prvních setkáních, když jsou všichni přítomní v klidu a pohodě, aby se těšili na další takovéto příjemné chvíle. 🙂
Napadá vás ještě něco k tomuto tématu? Tak písněte do komentářů, nestyďte se! 😉 Chceme přece to nejlepší pro pejsky, pejskaře a jejich okolí.
Přeji vám krásné letní dny, a když zaprší, alespoň se to okolo nás zazelená a rozkvete. 🙂
Lucie
Podobné články
Zdravím vás, jelikož mi nedávno předělávali web na nového poskytovatele hostingu...
