Po dobrém je to mnohem lepší!

Znáte tu větu: „Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém!“ A že jste ji slyšeli i z úst vašich nejbližších? A jak jste na ni reagovali? Opravdu jste pak byli poslušnější, nebo naopak odbojnější?

Každý ať si odpoví sám, ale já, když jsem tohle někdy zaslechla, tak jsem se úplně zasekla a na just jsem se nepředřela. Naopak za chválu a odměny jsem byla natolik motivovaná, že jsem dělala lépe, rychleji, déle a poctivě (až puntičkářsky).

To stejné je s malými dětmi a zvířaty.

Když na cokoli půjdete po zlém, zaseknou se a HLAVNĚ, pokud toto „po zlém“ budete opakovat častěji, tak k vám váš pes postupem času může ztratit důvěru.

Že tomu nevěříte? Ten, kdo na to jde po dobrém, ví své a nic zkoušet nemusí. Ten, kdo na to jde po zlém, ať udělá výjimku a zkusí to pro tentokrát jinak – po dobrém. 😉

Nebojte se, nic horšího než standardní výsledek se stát nemůže. Naopak, uvidíte, že váš pes bude mnohem nadšeněji spolupracovat, takže to určitě zkuste! 😉

Stejná situace, ale tentokrát budete se psem jednat/pracovat v klidu. Chcete po něm to samé, ale nebudete naléhat za hranice, kde už je to „po zlém“ (i když u každého je tato hranice asi trochu jinde).

Příklad z praxe

Musíte odčervit psa prášky. Máte většího psa, a tak jeden prášek nestačí – to je komplikace navíc.

Pokud dáte do jídla pastu, nebo rozdrcený prášek, ucítí hořkost a raději nebude jíst. Takže se uchýlíte k podání prášků na kořen jazyka psa = největší pravděpodobnost úspěchu aplikace prášku.

Jenže, pes není hlupák a ví, že je něco jinak. I když standardně jednou za čas praktikujete nácviky manipulace – otevírání tlamy, ukazování zubů apod.

Pokud se chováte naprosto shodně jako při nácvicích manipulace a váš pes před aplikací prvního prášku nezjistí, že mu ho na kořen jazyka dáváte, při druhém už to vědět bude.

Jak zareaguje, je velmi závislé na vašem společném vztahu a důvěře. I když vás pejsek miluje, je mu toto nepříjemné a může se stát, že první prášek z kořene jazyku vysouká, jako se to nedávno stalo i mně v případě Crona. Caesar spolkl jeden a půl prášku během minutky či dvou, ale Cron je nesmírně chytrý a odbojný a první prášek neznámo jak vysoukal z kořene jazyku a oslintaný prášek vyplivl na podlahu. Naštěstí jsme aplikovali prášky doma a ne venku. Takže prášek jsem vzala opět do ruky a byla připravená na další pokus.

I když nácviky oba psi zvládali bravurně a Caesar zvládl i aplikaci naostro, tak Cron je prostě jiná povaha a jakmile ucítil na jazyku cizí předmět a ne dobrůtku, okamžitě pilulku vylovil a vyplivl.

Nyní už věděl, co ho čeká, a tak se nechtěl jen tak nechat dát. Uklidnila jsem ho a dala mu pár dobrůtek, aby viděl, že mi může zase věřit a hned mu do tlamy nic necpu. Ale pak jsem musela pokračovat. Po pilulce jsem hned dala dobrůtku a Cron dobrůtku snědl a pilulku rozkousanou na kousíčky opět vyplivl.

„No je to vůbec možnýýýý? Vždyť jsem to za život dělala už tolikrát a před chvilkou i s Caesarem a standardně mám v psovi jednu pilulku během pár vteřin…..“

Cron je prostě osobnost!

Chvilku se fakt vzpouzel a chtěl mi někam zmizet. V takové situaci je tedy velice důležité zachovat klid, i když pes už chce zdrhnout kamkoli daleko od vás. Musíte zachovat klidnou hlavu a psa zklidnit a ukázat mu, že vám může důvěřovat. Když se zklidnil a zadíval se mi do očí těma svýma mandlovýma smutnýma očima, tak jsem mu vysvětlila, že ho mám moc ráda a je to pro jeho dobro a prostě nutné. Že mě to taky nebaví, ale nedá se nic dělat. Evidentně mi porozuměl. Nejen, že si nechal dát do pusy rozkousaný první prášek, ale i půlku druhého prášku.

„Huráááá, zvládli jsme to! A máme klid na další měsíc!“ 😉

A teď si představte, jak by stejná situace probíhala, kdybych chtěla dát psovi prášek do tlamy násilím? Myslím, že nemusí jít zrovna o skoro 30 kg psa a jasně tušíte, že by pes mohl ze strachu/stresu a pánova přístupu „po zlém“ takovéhoto páníka i kousnout/napadnout. Násilí prostě plodí násilí…..

Chovejte se tak, jak byste chtěli, aby se ostatní chovali k vám

A proto se ke svým zvířatům chovejte tak, jak byste chtěli, aby se ostatní chovali k vám. Nezlomte jim duši a osobnost tím, že k nim budete přistupovat „po zlém“. Vždy se najde cesta, jak to vyřešit po dobrém, i když je někdy klikatější a krkolomnější, ale o to je účinnější a trvalejší. Stmelí vás a vašeho zvířecího miláčka tak, jako žádné pamlsky světa.

Nemůžete na tuto cestu „PO DOBRÉM“ sami přijít? Tak mi napište nebo využijte Mých služeb a já už vám s tím pomůžu. Cesta tu je vždycky, jen ji najít. 😉

Přeji vám i vašim zvířecím miláčkům krásný víkend!

Lucie Kotýnková