Proč jsem se rozhodla psát blog jak zbavit psy strachů a fobií?

Důvod je jasný, často okolo sebe vidím neporozumění páníčka a jeho pejska, což může zapříčinit nepříjemné situace. Pejsek může mít z něčeho špatný pocit a pán si myslí, že jeho pes neposlouchá, nebo je dokonce agresivní, ale i to bývá kolikrát projev úzkosti a nejistoty.

Pak jsou i naprosto jasné případy, kdy si je páníček vědom strachu svého psa, či dokonce fobie a chce svému psovi pomoci, ale neví si rady.

I to byl můj případ.

Ten popisuji i ve svém příběhu. Bylo mi asi 11 let. Šly jsme tehdy s mou fenkou Dynnynkou průchodem na sídlišti a nějací puberťáci do něj hodili petardu. Kousek od nás. Já se vážně moc vylekala, ale má fenka Dynnynka byla skutečně v šoku….psi slyší mnohonásobně lépe než lidé a také my lidé chápeme, že je to petarda a k čemu slouží. Má nebohá fenka však nechápala co se děje. Naštěstí jsem jí měla v té chvíli na vodítku a tak nikam v tomto stavu neutekla.

Po této události jsem se s mou Dynnynkou k průchodu nemohla ani přiblížit….což nám způsobovalo komplikace, jelikož tímto průchodem se dalo projít k mému nejlepšímu kamarádovi a jeho psovi (nejlepšímu kamarádovi Dynnynky). Druhá možnost samozřejmě také existovala – obejít půl sídliště. Pro svou fenku bych udělala téměř cokoli, takže obejít půl sídliště pro mě nebyl problém. Ale šlo mi nejen o tu „ztrátu času“, ale hlavně o to, že jsem chtěla překonat její strach – pomoci jí.

Kladla jsem si otázku: „To už tím průchodem nikdy v životě nebudeme moct projít?! Vždyť to je přece úplně „na hlavu“!“

Chtěla jsem překonat ten její strach, tedy spíše fobii, protože jen po přiblížení se k onomu místu začala naprosto „jančit“, panikařit, vzpouzet se a kňučet. Když nepomáhalo vzpouzení se, choulila se do klubíčka, lehala si na zem a tak všechno dokola…..no prostě děs.

Zkoušela jsem jí autoritativně přikázat tudy prostě jít, nepomohlo. Zkoušela jsem jí prosit, také nepomohlo. Vést jí na napnutém vodítku tím směrem, přemlouvat, lákat na pamlsky….no prostě jsem vyčerpala vše, co jsem do té doby znala a standardně používala a NIC NEZABRALO.

Musela jsem tedy zkusit něco jiného, ale co?

Prováděla jsem tedy metodu pokus – omyl a jednoho dne jsme průchodem prošly. Nebyla z toho sice zrovna nadšená, ale prošla. 😉

Podruhé, potřetí a počtvrté prošla již s ocasem sice dolů, ale ne přilepeném na břiše, a pak se to začalo zlepšovat a nakonec ani nepostřehla, že průchodem procházíme. 😉

A to jsem v té době ještě nevěděla to, co vím nyní! To bych tuto situaci vyřešila mnohem rychleji!!! 😉

Už tehdy, jako dítě, jsem situaci vyřešila a okolo sebe viděla spoustu kamarádů a spolužáků, kteří také řeší problémy, strachy a fobie svých pejsků. No….řeší asi není úplně to správné slovo, spíše se snažili řešit následky, nebo se sžít s těmito projevy svého pejska.

To však není to správné řešení. Správné řešení pro psa a jeho rodinu (teď myslím tu lidskou) i okolí je situaci zvládnout. Pomoci psovi se strachů a fobií jednou pro vždy zbavit. Uleví se tak psovi i jeho pánovi. Všichni budou šťastní a spokojení.

Jelikož na toto trápení – strachy a fobie psů – mám řešení, začala jsem psát tento blog, abych pomohla co nejvíce lidem a ne jen těm z mého okolí.

Pomáhat pejskům a jejich pánům je mou vášní. Ze zkušeností vím, že na vše existuje řešení a pokud jej člověk opravdu chce nalézt, nalezne jej.

Takže pokud máte se svým pejskem nějaké trápení ohledně jeho strachů či fobií, nebo vůbec chování, napište mi! Jsem tu pro vás, abych vám pomohla a učinila váš život jednodušší, klidnější a šťastnější! 🙂

Tuto mou pomoc si totiž zaslouží jak pejsci, tak VY – jejich milující páníčci. A nakonec bude lépe nám všem společně! 😉

Napište mi do komentářů níže, s čím vám můžu pomoct, případně na můj mail: lucie@luciekotynkova.cz

Použitá fotografie v náhledu: Labrador od autora majky je licencovaný pod CC BY 4.0.