Aby si pes nic nevynucoval, ani neloudil

Někteří z vás to možná znáte z vlastní zkušenosti, já to znám od klientů. Pejskovi může na některých věcech či činnostech vzniknout až závislost – obsese. Jde například o házení míčku či hru s jinou hračkou.

Pejsek si však může vynucovat vaši pozornost, hlazení, nebo může loudit u stolu.

To vše může být do jisté míry roztomilé, zvlášť u štěňátek, které si vynucují hlazení a muchlení, nebo nějakou dobrůtku od stolu, ale s přibývajícím věkem pejska a zvláště po delší době tohoto loudění či vynucování si něčeho pejskem to majitele většinou přestane rozněžňovat, ale naopak mu to začne lézt na nervy, až ho pes vlastně otravuje a majitel neví, jak dál. Pak dost často kontaktuje mne.

Jak již z mých předchozích článků asi tušíte, ideální je prevence. 😉

Jak se chovat, aby pejsek s vynucování ani nezačal?

Pejsek, to samozřejmě začne zkoušet už jako štěňátko, jde však o to pejska v tom již na samém začátku nepodporovat, tedy nereagovat na to a dělat pravý opak. Něco si vynucuje? Nepřistupujte na jeho „hru“. Za chvilku s vynucováním přestane? Tak mu dejte to, co si před chvilkou vynucoval. Prostě dělejte pravý opak. 😉

Např. štěně se s vámi chce muchlit a být s vámi za každých okolností. Když je ještě úplně malinké a právě jste si jej přivezli od maminky, tak je samozřejmé, že mu musíte tu ztrátu nahradit a být s ním co nejvíce, aby ten stres překonalo. Ale postupem času musíte štěňátko (pejska právě adoptovaného) učit i samotě a to nejen ve vaší nepřítomnosti, ale i ve vaší přítomnosti. Na to hodně lidí zapomíná, alespoň v praxi to vídám opravdu často. Když toto pejska neučíte ve vaší přítomnosti, nemůžete se pak divit, že je na vás závislý a jakmile opustíte byt/dům, začne jančit, ať již zvukovými projevy, či demolicí, tedy mu vznikla separační úzkost.

Takže nejlepší prevencí separační úzkosti je pejska či jiné zvířátko učit samotě i ve vaší přítomnosti. Nejdříve tak, že pokud štěňátko (nově adoptovaný pejsek) tvrdě spinká, děláte si své věci jinde, ale může to být opodál. Štěňátko se vzbudí a vy sice nejste u něj, ale na dohled. Takže pokud se jen probudilo a chce si lehnout jinak, cítí se v bezpečí (má vás na dohled), změní pozici a spí dál. Nebo když vidíte, že je štěňátko/pejsek v klidu a leží, i když vzhůru, nechte ho ležet a poblíž něj si dělejte své. Postupně, když vidíte, že je pejsek v klidu, můžete sem tam odcházet do jiné otevřené místnosti a hned se zase vracet, aby vidělo, že vy se vždy vrátíte. A takto to budete neustále procvičovat s tím, že budete prodlužovat dobu vaší „nepřítomnosti“ poblíž pejska a také budete chodit na místa, kde vás nevidí. V dalším stádiu, když pejsek vše předešlé snášel v klidu, se zavírejte do místnosti, kam jste dříve odcházeli, ale byla otevřená. Zase jen na chviličku a pak postupně dobu vaší nepřítomnosti prodlužujte. A v dalším stádiu budete odcházet z bytu/domu. Opět nejdříve na chviličku, a poté postupně krůček po krůčku na delší dobu.

Vše je jednoduché a logické. Musíte jen pozorovat reakce pejska, aby se nikdy nedostal do velkého stresu. Aby jste se vrátili vždy, když je v klidu nebo na hranici strachu, ale nikdy jí nepřekročili. K tomu vám pomůže pozorování Řeči těla psa.

Jak předejít loudění?

Pokud nechcete, aby pes v budoucnu loudil, tak mu nikdy nedávejte nic od stolu. Vím, že je štěňátko či nový člen rodiny roztomilý, ale pokud mu dáte něco od stolu, zaděláte si tím na velké nepříjemnosti do budoucna. O pohoštění návštěv a třeba i s malými dětmi ani nemluvě. Někteří pejsci totiž dosáhnou takového stádia, že se nezdráhají vzít chlebíček návštěvě až od úst a to třeba i dětem, z čehož může vzniknout velká nepříjemnost. Záleží na povaze dítěte, přístupu rodičů a také na tom, zda pejsek dítěti při krádeži nijak neublížil. Proto je lepší se tohoto vyvarovat, protože loudění, ať již verbální či nonverbální je prostě nepříjemné nejen pro majitele, ale i pro návštěvy.

Ideální je pejskovi naše kořeněné (sladké) pokrmy vůbec nedávat. Pokud však chcete svému pejskovi či jinému zvířátku občas udělat „radost“, tak si schovejte, co mu chcete dát na kraj talíře, v klidu dojezte a až všichni u stolu dojí, běžte mu dát tuto dobrůtku do jeho misky. Také doporučuji z tohoto nedělat pravidlo, ale pejskovi tuto lidskou mňamku dávat jen občas. Ať již z hlediska jeho zdraví, tak i z hlediska prevence loudění. Aby věděl, že pokud mu budete chtít něco dát, tak jen výjimečně a do jeho misky. U stolu nic nedostane. 😉

Když už si pejsek něco vynucuje, jak toho pejska zbavit?

Je to velice jednoduché, vůbec na jeho loudění či vynucování si věcí/aktivit nepřistoupíte. Jakmile loudí, ignorujte ho, jakmile přestane loudit, byť jen na malou chviličku, odměňte ho pochvalou a právě tou činností, kterou si vynucoval. Takže když loudil o pohlazení a vaši pozornost, ignorujte ho a nevšímejte si ho, dál si dělejte své. Pokud na vás skáče a vyloženě si doteky vynucuje, tak dejte povel NE (nesmíš….co používáte) a klidně ho i rukou schoďte zpět na všechny 4, pokud stojí na dvou, otočte se k psovi zády a dělejte si své. A tuto vaši ignoraci i vyzařujte, musíte to z vás být úplně cítit, že žádné např. muchlení/hra nebude. Jakmile je pes chvilku v klidu na všech čtyřech, pochvalte ho a pohlaďte či s ním začněte provádět aktivitu, kterou si vynucoval (např. házení míčku či jinou hru).

Jak odbourat loudění?

Pokud už váš pejsek loudí a vy ho toho chcete zbavit, budete muset být důslední a trpěliví a to nejen k němu, ale i sami k sobě. Všichni členové rodiny či lidé, kteří mají s pejskem pravidelný kontakt, budou muset dodržovat stejná pravidla. To tedy platí i u jakéhokoli vynucování si věcí/aktivit.

V takovémto případě opravdu doporučuji již nikdy nic od stolu nedávat. A nejlépe ani nic z lidského jídla. Pokud ano, tak velice výjimečně a jedině poté, co dojí celá rodina a vy to dáte pejskovi do misky. Tím, že při loudění na psa nebudete reagovat, nebo ho odložíte na místě, postupem času pes zjistí, že přes toto nově zavedené pravidlo „nejede vlak“ a že prostě nikdy nic od stolu nedostane.

Pejska tedy ideálně odložte na místě a pak jděte jíst ke stolu. Pokud pejsek celou dobu zůstane na místě, po dojedení a sklizení ze stolu běžte k místečku pejska, moc a moc ho pochvalte a odměňte ho super psí odměnou, nebo klidně i několika (postupem času budete moci ubrat, ale na začátku ho chceme hodně motivovat). 😉

Důležité je, zda se rozhodnete psa odložit na místě, nebo ho necháte ležet kdekoli. Ať tak či onak, musíte na svém povelu trvat, i když ze začátku budete možná několikrát vstávat od stolu. Vy si však musíte upevnit svou pozici a dát psovi najevo, že vy neustoupíte. Je to boj nervů a také zkouška vašeho vzájemného postavení. Pokud má pes totiž u něčeho silné nutkání, tak i když vás normálně respektuje, u této jeho závislosti či obsese s tím může mít velký problém a to je právě velkou příležitostí pro vás mu dokázat, že vy jste autorita a neustoupíte. Je to zkouška trpělivosti, důslednosti a nervů. Vy musíte vytrvat, neustoupit a zůstat v klidu, i když budete muset třeba ze začátku několikrát vstát od stolu a psovi zopakovat povel, počkat až si lehne a zůstane a pak se vrátit k jídlu. A to vše v klidu. Jakmile budete rozrušení (naštvaní), pes to pozná a bude vědět, že má možnost výhry. Pokud budete ledově klidní a bude z vás cítit odhodlání a to, že pes vás prostě poslechne, tak to pes nakonec vzdá. Když pak zjistí, že za to po skončení vašeho jídla získá velkou odměnu, bude pro příště hodně motivován.

Proto je lepší tomuto všemu se vyhnout a psovi nedovolit dojít až do tohoto stádia.

Mám pro vás však výbornou zprávu! 😉

I starého psa novým kouskům naučíš!

Zrovna před týdnem jsem pracovala s opravdu starým černým labradorským retrívrem, který byl zvyklý na to, že si vše vyštěkal, když chtěl něco dělat nebo když chtěl dobrotu, prostě vše, co si umanul, si vyštěkal. Ze začátku nebyla práce s ním samozřejmě vůbec snadná, protože byl schopen štěkat i hodiny a to i když nebyl nikdo na dohled, ale on věděl, že tam osoba (já či majitel) někde je. Poté přestal, když osobu neviděl, ale jakmile jí spatřil, začal nanovo. Když zjistil, že si to, co chce, nevyštěká, začala intenzita jeho štěkotu polevovat, ať již v hlasitosti, frekvenci a také délce štěkotu. V tu chvíli jsem věděla, že už jsme „nahlodali jeho program v hlavě“, který tam byl léééééta. 😉

Jakmile štěkat přestal, tak jsme chtěli jeho původní touze po hře/kontaktu/pamlsku vyhovět, ale když zjistil, náš zájem, začal štěkat znovu. V tu chvíli se nacvičující osoba (já či majitel) otočila a ignorovala ho. Jakmile přestal štěkat, nacvičující se otočil a chtěl psa odměnit. Pokud štěkat nezačal, k odměně/hře došlo, pokud štěkat začal, opět se nacvičující otočil a psa ignoroval. Takto to trvalo několik hodin, ale podařilo se. Pes to pochopil. Ale bylo důležité jej v tomto „novém naprogramování“ utvrdit. Proto majitelé dostali za úkol toto vždy dodržovat a nikdy psovi neustoupit.

Přijela jsem na kontrolní návštěvu po týdnu a světe div se, pes byl jako vyměněný! 😉 Spokojeně si ležel, i když někdo jedl u stolu lidské jídlo, které mu dozajista muselo vonět. Byl to úplně jiný pes. I majitelé z něj byli nadšení a zase se obnovila jejich láska a silné pouto s pejskem. Když si totiž v minulosti pořád něco vyštěkával, lezlo jim to tak strašně na nervy, že na nějaké mazlení s ním neměli skoro ani pomyšlení…. 🙁

A nakonec sami přiznali, jak to bylo jednoduché, akorát šlo o to, aby byli všichni členové rodiny důslední a trpěliví a nenechali psa vyhrát jeho hru na vynucování si věcí/loudění. Když to všichni týden dodržovali, pejsek se i ve svém věku velmi rychle naučil, že to co léta fungovalo a on neustále přitvrzoval, nyní neplatí, i kdyby si uštěkal zánět hrtanu. Nakonec jsme mu tento starý program nahradili novým, a pejsek i majitelé jsou nakonec ve společném soužití mnohem šťastnější! 🙂

Přeji vám krásné klidné dny s pejskem, co vás nechá v klidu najíst a pak ho za to můžete bohatě odměnit!