Psí rvačka – co s tím?

Když se psi rvou, je to pro někoho velmi nepříjemné, až traumatické. Obzvlášť, když jde o jeho čtyřnohého miláčka/y. Není to však u všech případů tak horké, jak to vypadá. Někdy je to jen drsné dání najevo: „Já jsem tu kápo a ty si nevyskakuj!“

Je to skutečně případ od případu, takže samozřejmě je dobré nic nepodcenit a být vždy ve střehu, ale v klidu. Když je totiž okolí psů, kteří jsou nervózní, nebo se dokonce již perou, neklidné, naopak jsou většinou ještě drsnější.  Když zachováte klid, tak i z hrozivě vypadající situace se může během chvíle stát klid po bouři.

Vždy je tedy důležité zachovat klid, abychom psy ve rvačce svým přístupem nepodněcovali, ale naopak jim ukázali, že jsme klidní a oni, ať se taky zklidní. Pozorujte řeč těla svého psa nejlépe neustále a hlavně při situacích pro něj nepříjemných či nových. Tam pak může docházet k nervozitě a náběhu na rvačku.

V současné době pracuji na ebooku Řeč těla psa, pokud byste o tento ebook měli zájem, tak koukněte na bližší informace ZDE>>

Témata psí rvačky či agresivitu okolo mě v poslední době neustále někdo řeší a trápí se s tím, proto jsem se rozhodla vám sepsat pár základních rad, jak řešit, když ke rvačce již dojde, co dělat těsně po ní a závěrem i jak „nastartovaného“ psa zklidnit, aby ke rvačce vůbec nedošlo.

Perou se vaši psi

Máte 2 či více psů a oni se vám rvou? Pokud jde o běžné řešení hierarchie mezi nimi a vy vidíte, že je to ještě na únosné hranici (někdy je to složité poznat, kde ta hranice únosnosti ještě je a kde už není….), nechte je, ať si to mezi sebou vyřeší sami.

Většinou u normálního „vyřizování hierarchie“ či kárání mezi sebou, jak se má kdo chovat ke zranění nedochází. Není to prioritou. Prioritou je ukázat dotyčnému nevhodně se chovajícímu, či při pokusu o lepší umístění v hierarchii, svou sílu a schopnosti, ale ne zranit člena smečky. To by byli sami proti sobě. To prostě nemají v genech.

Někdy když však vidíte, že by krev téci mohla a vy už prostě nechcete, aby se psi rvali, tak hlavně zůstaňte klidní, i když vím, že je to těžké, a dejte povel pevným klidným, ale rozmrzelým tónem DOST.

Já takové ty hravé rvačky, nebo i ostřejší, ale krátké nechávám, ať si to pejsci mezi sebou pod mým bedlivým klidným dozorem vyřídí sami. Ale jakmile je to něco, co se mi již nelíbí, tak již od štěňat učím, že jakmile dám povel DOST, jdou od sebe. Ze začátku si samozřejmě musíte pomáhat i tím, že mezi ně vstoupíte (to prosím jen u štěňat a vlastních psů – NEDĚLEJTE TO u dospělých, nedej Bože těch, které neznáte!!!). Nebo mezi ně vrazím koleno v kalhotách, aby malými zoubky nemohli zranit holou nohu. Ale ve většině případů stačí říct DOST a do 2-3 vteřin si jen doštěknou to nejdůležitější a je klid.

Pokud jde fakt do tuhého, tak pokud se rvou jen 2 psi, tak můžete rovnou řešit její ukončení. Pokud máte psů víc, tak když se perou 2 a ostatní jen asistují, tak ty odveďte a zavřete jinam, ať se vám tam nemotají.

Takže máte většinou 2 psy, kteří se perou (pokud více, tak si vyhlídněte toho, co není nonstop zakousnutý, nebo špatně a toho v okamžiku puštění odveďte od rvačky). Když vidíte, že by mohlo dojít k vážným zraněním, a na povel DOST neslyší, jelikož jsou v takovém transu, že nevnímají nic a ještě ke všemu nejde ani o štěňata, ale dospělé psy, tak rozhodně nechoďte mezi ně! V tu chvíli pána většinou nevnímají a mohli by v rámci cílení na druhého psa omylem zranit vás.

HLAVNĚ ZACHOVEJTE KLID. Pokud jste sami, je to složitější. Také záleží na velikosti psů. Pokud jsou malí, můžete „čapnout“ jednoho za obojek a kůži do jedné ruky, druhého do druhé, dát od sebe a být v klidu. Ono je to brzy přestane bavit. A že ne? Tak dejte jednoho na chvilinku mimo, jen než budete moci dát druhého na vodítko, pak jděte k tomu prvnímu a dejte mu také vodítko a jde se na společnou procházku!

Po rvačkách je důležité jít na společnou procházku, nejlépe hodinovou a to tak, že psi jdou paralelně spolu – jako ve smečce a po hodině, kdy jsou oba v klidu, je můžete pustit a na 99 % se prát už nebudou. Je to lepší než psy po rvačce separovat, to jen zvýší napjetí pro příště.

Máte větší psy?

Tam je asi jen tak nečapnete. Zkusit to můžete, ale záleží na vaší síle. Pokud jsou na vás vaši psi moc velcí, tak si pomožte tím, že jednoho dáte na vodítko, stačí opatrně v bezpečnější chvilince rychle provléknout vodítko do smyčky okolo krku, nemusíte připínat – prostě co nejrychleji nějak jednoho psa „dát“ na vodítko (i když provizorně) a uvázat vodítko na něco poblíž, popřípadě tam tak dlouho jít, až psi doputují společně s vámi na ono místo, kde psa můžete uvázat.

Tam jej uvažte a jděte pracovat s druhým psem. Pokud jej můžete také uvázat, hurááá. Zkuste to, samozřejmě opačným směrem, než je úvaz prvního psa. Uvažte psa samozřejmě vždy tak, abyste mu nemohli ublížit. A nyní musíme docílit toho, aby se psi SAMI PUSTILI. Neodtrhávejte zakousnuté psy násilím, jelikož to by se mohli potrhat mnohem více, než když byste je nechali být úplně. Pokud jsou zakousnutí, musíme je přimět, aby se pustili.

Co přiměje psy, aby se pustili?

Pokud pouhý povel nestačí a psi se dál perou, tak můžete zkusit vzít psa za zadní nohy a nadzvednout je. Takovou rychlostí (ani ne moc, ani ne málo), abyste psovi neublížili, ale bylo to pro něj natolik nestabilní a nepohodlné, že druhého psa pustí. Pokud byste byli 2 osoby, bylo by to ideální. Každý by to ve stejnou chvíli udělal psovi u sebe a hotovo!

Většinou zkuste získat druhou dospělou osobu, která se psů nebojí a zachová klid, aby vám pomohla. Na 2 psy jsou 2 lidi vždy lepší.

Další, co může zabrat je kýbl vody chrstnutý na hlavy rvoucích se psů, ale fakt to udělat jako moment překvapení. Nebo můžete zkusit nějaký divný zvuk/hluk, který psy vyvede z transu. Leknou se ho a pustí se. Také můžete zkusit mezi psy něco „vrazit“ karton, nebo něco, co jim neublíží, ale rozptýlí jejich pozornost a bude jim mezi sebou překážet. Můžete zkusit i deku. Když na oba zároveň hodíte deku a oni se neuvidí, leknou se a pustí. Dále se používají různé pomůcky, které vyfukují proud vzduchu, nebo nějaké vůně – například citronelu. To se pak psi také většinou pustí.

No a pak následuje rituální stmelovací procházka. 😉

Pere se váš a cizí pes

Tak tady máte paradoxně o výhodu navíc. Jakou? No přece druhého páníčka! Další osobu, která svého psa minimálně přidrží, a doufejme i pomůže s co nejdřívějším ukončením rvačky. Je to přece v zájmu vás obou! 😉

Takže, každý máte na starosti to, aby váš pes pustil toho druhého. Nejlépe je to udělat v jeden moment. Zkuste v jednu a tu samou chvíli nadzvednout psům nohy, aby je to vyvedlo z rovnováhy a pustili druhého psa. A jakmile pustí, okamžitě si psy vezměte na vodítka. Pak jděte na společnou procházku paralelně – jak chodí smečka a to na dlouhou dobu – standardní bývá min. hodina a pak jsou psi většinou tak klidní a v pohodě, že je můžete i pustit spolu na volno (pokud při procházce na vodítkách paralelně byli hodinu v klidu bez žádných známek agrese či nervozity). Pokud máte košíky, klidně jim je pro jistotu můžete dát.

Po rvačce je důležité psům ukázat, že mají i společné zájmy a udělat jim společný zážitek – procházku, aby se už příště nervali. Jakmile je separujete, zakládáte si na další rvačky.

Pokud se psi nepustí nadzvednutím zadních nohou, zkuste metody uvedené výše. I nám jednou zaklepali na dveře, jestli jim nedáme kýbl vody. Dali a sice ne ihned po vychrstnutí vody, ale asi 5 vteřin na to se psi pustili. Takže se nebojte a poproste lidi v nejbližším domě o kýbl s vodou a když uvidí, že potřebujete pomoct, tak vám doufám v 90 % případů pomohou, snad i ve více %. 😉

Další rady na závěr? PREVENCE!

Tak za prvé, když vidíte, že začíná být váš pes nervózní, tak ho raději dejte na vodítko a dejte mu košík, pokud víte, že má sklony sem tam vystartovat po psovi (nedej bože i s kousáním).

Chcete psa vytrhnout z jeho tahání k jinému psovi (mám teď na mysli tzv. „startování po jiném psovi)? Tak pokud základní rady jako je odvést pozornost vámi, povely či čímkoli jiným, co se tak standardně zkouší, neuspěly, zkuste následující.

Veďte psa od toho, za kterým tahá a pak hned doprava a doleva – měňte směry! Vypadá to bláznivě? Je to bláznivé! A to samé si pomyslí váš pes. A to, že bude z vašeho bláznivého měnění směrů překvapen a vyveden z míry ho vytrhne z transu tahat za druhým psem. Jakmile z jeho řeči těla poznáte, že se zklidnil, tak zkuste s tímto dotyčným psem jít paralelně, ale v uctivé vzdálenosti. Je v pohodě? Tak paralelní vzdálenost pomaličku zkracujte, až budete moci jít od dalšího psa na pár metrů.

Paralelních procházek se využívá, když chcete 2 psy spřátelit a oni se neznají. A pak po všech startováních či rvačkách. Hrozně to psy stmelí!

Více o mém připravovaném ebooku Řeč těla psa naleznete ZDE>>

No a jak rvačky psů řešíte vy? Podělte se o cenné rady s ostatními v komentářích níže! Děkuji! 😉

V klidu hrající si pejsky vám přeje,

Lucie Kotýnková