10. den Caesara a Crona v nové rodině

Tak obojek jsem si od bráchy nakonec překousávat nenechal. On se mi totiž nakonec mnohem víc líbí, než ten menší pro úplný prťata. Už je takovej frajerskej a dospěláckej.

Takže místo toho, aby brácha překousával mě obojek nový, mě teď brácha prosí, abych mu překousal ten starý a on mohl mít taky takovej prďáckej, jako mám já.

Tak já to teda zkusím! 😉

Dnes jsme hodně zahradničili. Nejdřív jsme zkontrolovali celou zahradu, kde je co potřeba upravit. Potom jsme pomáhali na zahradě zaštipovat a přesazovat.

Zaštipování tetě tolik nevadí, ale z našich pokusů o přesazování nadšená není. „Ty nemáš radooost, tetooo? To víno by fakt bylo lepší támhle a ty keříky zas tady, viď brácha? 😉

Teta nám opět pouští různé zvuky a hodně se zaměřuje na ty rány, kterým říká ohňostroj. Prý je to potřeba, zítra to prý bude trvat déle, ale prý máme být v klidu. V procvičování nám také pomáhá místní střelnice, odkud slyšíme sice trochu jiné rány, ale také jsou dost hlasité. Jen zvedneme ušiska a za chvilku si zase hrajem. Přece nás takové rány nerozhodí, když si teď chceme hrát, že jo brácha? 😉

Teta nám asistuje u krmení. Dá nám hrstičku z ruky a pak další do misek. Hladí nás při jídle a nám to vůbec nevadí, naopak. 😉

Taky nás dneska učila PUST dobrůtku, ale nebrala nám ji. Čekala, až ji pustíme sami a pak nám jí hned vrátila a moooooc nás hladila a chválila. To byla dobrá hra! 😉

Taky nám prohlížela ouška, zoubečky, tlamičku, zvedala ocásek, prohlížela ťapičky – proč to asi dělá? Kontroluje, že jsme fit, že joooo? 😉

„A jsme?“

„To víte že jste, vy moje chlupatý kouličky!“, říká teta.

Také s tetou neustále hrajeme „Hru na trpělivost“. To je to, když děláme něco, co nemáme. Například koušeme něco, co nemáme. Zatím vyhrává teta. Ale nebooooj, my jsme na tebe dva a budem to na tebe pořád zkoušet, che! 😉

Taky jsme si všimli, že dosáhneme výš, třeba na stůl s takovýma různýma pamlskama pro holý čumáčky. Oni jsou ale jak ostříž a vždycky nás u toho přistihnou a my pak nestihneme ani ochutnat….:-(

Ozdoby už taky museli přendat výše. Nejdříve vyprázdnili dolní třetinu a nyní již posunují i ty vyšší ozdoby, protože rosteme jako z vody a ty kouličky nám připomínají míček. Takže jsme po nich začali chňapat, ale oni jsou děsně rychlííí, hned si toho všimli a vše posunuli mnohem výš, takže na to zase vůbec nedosáhnem. Za chvilku na stromečku budou ozdoby jen u špičky, což je škoda, předtím nás lákal mnohem víííííc. 😉

No a na zahradě zase seskočíme z větší výšky. I když třeba zakončené rozpláclou žabičkou či menším kotoulkem. 😉

Tady čůrám na travičce a teta mě po tom moooc chválíííí. 😉 A kakáme už přes den, kdy si kníknem, jenom venku! 😉 Přes noc to někdy nevydržíme….

Taky se s bráchou začínáme dost pošťuchovat, ale pak spolu zase spíme jako nejlepší kámoši. 😉

Tak dobrou noc!

Audio verze 10. dne z deníčku si poslechněte ZDE>>

Následující zápisek je ZDE>>