1. den Caesara a Crona v nové rodině

21.12.2016

Dnes jsme se museli rozloučit se svými brášky a sestřičkami. Maminka byla již nějakou dobu ve svém kotci venku od nás. Asi, abychom si zvykli, že jsme bez ní a tolik se nám nestýskalo. I tak jsme plakali, protože se s námi loučila i naše lidská rodina, která se o nás od narození pomáhala starat a dokrmovala nás, když už maminka neměla mlíčko a my chtěli pořád papat.

Jsou tu pro nás tři lidé. Dva už známe z předchozích návštěv – pána a jeho syna. Ale ta pani, tu si nepamatujeme….

Naše lidská rodina nás olíbává a dává do náruče kluka a té paní. Jsou něžní a hodní a hladí nás. Odnáší mě a brášku, takže budeme spolu! To je určitě lepší, než kdybychom byli každý sám, alespoň nám nebude tak smutno! 😉

Nesou nás do auta, pokládají na deku a dávají každému jednu hračku, která voní po mamce. Střídáme se v tom, kdo je u paní a kdo u kluka. Nakonec se s bráškou rozhodneme, že nejlepší to bude tak, že budeme oba mezi nimi, takže nás můžou oba hladit zároveň. To jsme na to vyzráli!!! 😉

Cesta autem docela jde, dokonce jsme oba usnuli. Pak tedy bylo pár zátočin, tak se bráškovi neudělalo dobře, ale ta nová lidská rodina se na nás vůbec nezlobila, deku narychlo vytřela kapesníčky a hladili nás dál! Tak to budou hodní, když se ani nezlobili! 🙂

Už jsme v novém domově. Je tu zahrádka s trávníkem, kam nás hned pokládají z auta a tak si jdeme očichat své teritorium. Je tu cítit ještě nějaký jiný pejsek, takže budeme mít psího kámoše!

Zatím ho ještě nevidíme. Po chvilce čmuchání nás berou do tepla. Hmmmm, pěkný to tu máme a ten prostor, to není jako v bedně s ostatními štěňátky. Ty tady tedy mají pokladů! My tam měli jen piliny. To všechno musíme prozkoumat! 😉

Máme tu každý svou misku na jídlo, misku na vodu, každý svůj pelíšek – tedy spíše letiště. A hračky na kousání. Super! My se tak báli a tady je to tak prímový!

Provádějí nás po našem vnitřním teritoriu a ukazují nám to tam, kromě jedné místnosti. Tam je starší pejsek a zatím nás moc nevítá….:-( On není rád? Majitelé ho berou do náruče, hladí ho a ukazují mu nás – nové brášky. Zatím se neraduje, tak jako my, ale paní říká, že časem budeme určitě kamarádi! 😉

Zatím ještě čůráme a kakáme, kde nás napadne. Paní nás ale pozoruje, a jakmile zvedneme ocásek a soustředíme se na čůrání, okamžitě přiběhne, otevírá dveře a nese nás ven. Tam nás při čůrání moc a moc chválí. Takže to máme jako čůrat venku? V původním domově jsme to normálně dělali pod sebe, a buď to uklidila mamka, nebo pak lidská rodina. Tihle to sice také hned uklízí, když se nám stane nehoda doma, ale pořád nás nosí ven, jen co uděláme přípravný postoj.

No, ale když jsou tak nadšení, že to děláme venku, tak my to teda zkusíme, nooo. Já i bráška jsme se oba 1x vyčůrali venku a bráška se tam dokonce i vykakal!

Oba nás to ale zatím baví víc doma v teple, a když se nová rodina jen na momentík ohlédne, šup a čůráme nebo kakáme uvnitř, che!

Oni jsou stejně hodní, oni to uklidí. Maximálně nám těsně po výkonu řeknou „FUJ!“ Ale nic horšího nám nehrozí, tak nemáme co ztratit. 😉 No ale zase to pohlazení a to jejich nadšení, když to uděláme venku…..tak jo, my to tedy zvážíme. Možná budem čůrat a kakat venku. Uvidíme.

Venku není tak strašná zima a tak si tam chodíme asi tak každou hodinku až dvě hrát. Trávník je príma, ale víc nás baví taková malá skalka. Jsou tam velké kameny a takový keříčky a připomínám nám to les. Sice jsme ho nikdy neviděli, ale mamka nám o něm vyprávěla a tak nějak cítíme, že to je skoro jako v lese, v divočině a hrozně nás to tam láká! Tak tam s bráškou opatrně chodíme. Paní nám je pořád za zadečky. Ale nechá nás normálně dovádět a někdy se i přidá, což je príma. 😉

Taky nám říká „NE!“, když začneme kousat nějakou zajímavou věc. Jednou z nich je taková červená věc na nohy, která je z gumy a ten kluk jí nosí ven, když jde za námi. Jsou to tedy 2 červený věci, ale nám stačí jen jedna. Chcem jí okusovat a brousit si na ní zoubky, ale paní nám říká „NE!“, dá nám uzel nebo jinou, prý naší, hračku a pak, když koušeme do ní, tak nás moc a moc chválí.

K okusování je také dobrý takový střapatý kobereček u dveří, ale u toho taky paní říká „NE!“ a zase nám podstrkuje uzel nebo takový gumový kroužek s rolničkou, kterou nevidíme, ale slyšíme, je asi někde uvnitř té gumy. No, jelikož chceme kousat a to co nám oni dají můžeme kousat jak dlouho chceme, nakonec to vzdáváme a koušeme, co chtějí oni. Jakmile totiž zkusíme něco jiného, stejně nám to dlouho v tlamičce nezůstane, ale hračky nám nechávají pořád.

Taky na nás paní volá „Cézare“ a „Crone“, ale my nevíme, co to znamená. To jako dostaneme najíst, nebo co? Vždyť to jsme po příjezdu už dostali….

Ještě volá něco….co to jen je? Jo už vím, volá „Ke mněěě!“ A vypadá strašně mile, tak jsem si řekl, že k ní přijdu a olíznu jí. No a ona byla úplně nadšená. Brácha viděl, jak mě paní hladí a drbe a přiběhl taky a paní drbe už nás oba. Pak to „Ke mněěě!“ volá po nějaké době znova a je dál od nás, ale jen pár metrů. Tak si říkám, že když k ní zkusím zase přijít, jestli bude zase tak nadšená. No a jeee! To je asi nějaký kouzlo! Tohle slovo si musím zapamatovat. Znamená, přiběhni a bude muchleníčko! 🙂

Dobrůtky nás s bráchou zatím moc nezajímají. Sice zkouší různé druhy, ale my radši hlazení a drbání a olizování jejich holejch čumáčků. Maj je takový růžový a bez srsti. Chutnaj mnohem líp než ten chlupatej bráškův. To mám pak srst na jazyku.

Tak jo, my už asi půjdem spinkat, jo? Jsme děsně unavený. Tolik jsme toho dneska zažili. Nejdřív rozlučka s bráškama a sestřičkama, pak jen mrknout po cestě na mamču v kotci, rozlučka s lidskou původní rodinou a přivítání s tou novou. Pak cesta autem, seznámení s novým teritoriem a psím bráškou, s vnitřním teritoriem, s pelíšky, miskami, hračkami. Učili nás, že čůrat doma je „FUJ!“ a venku jsme „Šikulka“,  „Pašák“ nebo „Hodný“. Taky co „NE“ – většinou u zkoušení kousání různých věcí a co naopak kousat a ještě nás za to chválí a taky, že když uslyšíme „Ke mněěě!“, znamená to přiběhni a bude muchleníčko.

To teda byl náročnej den. Tak my jdem spát, viď brácho? No bráchaaaa, já tu celou dobu něco vykládám a ty si u toho klidně usneš…..to jsou teda dneska vlčátka…. 🙂

Audio verze ZDE>>

Následující zápisek je ZDE>>