Nový přírůstek do rodiny

Je období Vánoc, a tak si hodně lidí pořizuje domů pejsky.

Pejsky si můžete pořídit jak od chovatele, chovné stanice, tak i nechovatele či útulku.

Předtím, než si pejska pořídíte, je dobré si rozmyslet, jaká rasa (či směs ras z útulku) je pro vás nejlepší – nejvíce sedí k vám a vašemu životnímu stylu.

Jste-li sportovně založení, je dobré mít aktivnějšího pejska. Pokud ne, tak byste byli z aktivního pejska nešťastní a on by se zase strašně nudil a z toho pak mohou vznikat nehodky na nábytku a vybavení domácnosti.

Také zvažte velikost psa, s tím souvisí i přeprava, když je pes náhodou v narkóze, máte možnost jej odnést, když váží desítky kil? Také toho větší pes většinou více sní a s tím jsou spojené i vyšší náklady na psa.

Dále je velice důležitá povaha rasy. Každý pes je osobnost a i z „lovce“ a „hlídače „ lze udělat muchlíka. 😉 Zvažte však povahové rysy u jednotlivých ras, jelikož některé jsou temperamentnější a potřebují důslednější vedení, aby vám pejsek v pubertě či dospělosti nepřerostl přes hlavu.

Vše je prostě lepší probrat ještě před zamluvením/koupí psa.

Prohlídka štěněte/psa při převzetí

Nejsem veterinář, jak poznám, že je pejsek v pořádku?

Při převzetí můžete provést rychlou prohlídku štěněte i jako laik. Pak je ale samozřejmě nejlepší vzít psa do cca 3 dnů ještě k veterináři na prohlídku řádnou.

Koukněte štěněti/psovi na oči, uši, pokožku, srst, chrup, zadeček a tělo jako celek. Oči, uši i zadeček by měly být čisté, bez výtoků či špíny. Srst hustá a lesklá, bez lysin (u starších psů z útulku mohou být samozřejmě výjimky).

Štěně/pes, by měl být vůči vám přátelský a zvědavý. Pokud je to štěně a je z chovu, tak můžete již v den odběru zkusit tlesknutí poblíž něj. Pokud je štěně psychicky vyrovnané a chovatel se o něj dobře staral, tak je na takový zvuk/hluk zvyklý a zůstane v klidu. Pokud je bázlivý, je možné, že jej chovatel dostatečně nevystavoval standardnímu hluku a pak budete o to více muset psovi pomoci tento strach překonat vy.

Příprava na příchod štěněte/nového chlupatého člena rodiny

Krmivo

Pokud máte zvíře od chovatele, je běžné, že vám ke štěněti dá krmnou dávku toho, na co bylo štěně zvyklé tak na 2-3 dny. Vy mícháte toto krmivo s novým a to tak, že nejdříve je poměr původního 2/3 a nového 1/3 a postupně poměr vyměníte až na konečnou dávku jen nového krmiva. Toto se dělá proto, aby trávicí systém štěněte nebyl nadměrně zatěžován. U starších pejsků z útulku to až tak řešit nemusíte.

Obojek

Pro štěně je nejlepší nastavitelný obojek, který se upravuje podle toho, jak štěně roste. Je na celé období štěněčího věku.

Pro starší psy, používejte obojek s přezkou na identifikační známku.

Obojek by měl být dostatečně přiléhavý, aby nešel přetáhnout přes hlavu psa, ale na druhé straně dost volný, abyste za něj mohli dát 2 až 3 prsty. U štěňat tedy pravidelně kontrolujte, zda pejska neškrtí a postupně jej povolujte.

Do obchodu je samozřejmě nejlepší jít spolu se psem a vše vyzkoušet.

Místečko

Pejsek by vždy měl mít nějaké své místečko. Na něj ho dávejte již od začátku. Pejsek by si na něj měl zvykat a začít v něm trávit čas a spinkat. Bude to místečko, kde bude i sám, i když jste zrovna doma. Tím pak předejdete separační úzkosti.

Identifikační známka

Se jménem a telefonem na majitele upevněná na obojku. I když mají psi čip, známka vám může v případě zaběhnutí psa značně ulehčit situaci. Pes totiž bude pravděpodobně ve vašem okolí a možná ho sousedi i poznají, ale třeba na vás nemají telefon. Takto vám mohou zavolat ať již sousedé, či cizí lidé, ale třeba i z odchytové služby nebo útulku a nemusí složitě vyhledávat, komu pes patří.

Vodítka

Jsou různé druhy vodítek na různé aktivity při výcviku či sportu. Samozřejmě to ale nemusíte přehánět.

Krátké vodítko je vhodné pro výcvik u nohy a kontrolu psa na krátko. Můžete psa lehce přidržet nebo zastavit. Stopovací popruhové vodítko je zase skvělé na výcvik přivolání.

Misky

Nejodolnější a nejlépe udržovatelné jsou nerezové. Rozhodně však mějte jednu misku na vodu a jednu na jídlo. Pro každého psa v domácnosti je lepší mít extra misky (min. tedy ty na jídlo). Předejdete tak možným nepříjemnostem v budoucnu. Ať už se jedná o rivalitu či přejídání jednoho a nedostatku pro druhého psa.

Hřeben/kartáč

Štěně byste měli od počátku navykat na péči o srst. Vyberte takové pomůcky, které budou vyhovovat srsti vašeho psa. Nejlépe pejska na kartáč zvykejte již od útlého dětství, i když zrovna vyčesat nepotřebuje. V pozdějším věku se vám to mnohonásobně vrátí – vyhnete se možným strachům či hysteriím.

HRAČKY! 😉

Něco na žvýkání je nutnou výbavou, jelikož díky nim můžete psovi umožnit nejen tak trochu něco demolovat, ale hlavně se uvolnit. Žvýkání má výborné relaxační účinky, proto psi, kteří jsou např. doma sami nervózní, vám ničí vybavení domácnosti, popř. obuv.  Štěňatům žvýkání navíc pomáhá při prořezávání nových zubů. Vhodné jsou například hračky z tvrdé gumy, či kost z buvolí kůže, která je zároveň i dobrotou. Výborné jsou taky uzly na kousání, s těmi můžete i aportovat a řádit před tím, než budete psa cvičit. Bude pak mnohem lépe reagovat na povely. 😉

Míček snad nemůže vynechat žádný majitel psa. Většina psů je totiž miluje a také je to vhodné pro páníčky, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou (či jen nechtějí) do blbnutí se psem více aktivně zapojovat.

Po příjezdu

1. Když přivezete štěně, měli byste mu ukázat, kde bude WC. Nejlépe tedy dát ho na trávu, ať již u domečku či před bytovým domem a nechat ho chvilku v klidu, nevšímat si ho a je velká pravděpodobnost, že po jízdě autem by mohl vykonat potřebu. Když se tak stane, chválit, chválit, hladit. Když ne a nemáte zahradu, tak mu ukažte místo v bytě/na balkoně, kde bude potřebu vykonávat. Pokud tedy nebydlíte v přízemí, kde můžete během chvilky vyběhnout na trávník.
2. Pak pejska seznamte s místnostmi, do kterých bude mít přístup a budou jeho domovem. Nejlépe snadno udržitelné, bez koberců. Taky jeho misky, pelíšek a hračky.
3. Následovat by mělo seznámení s dalšími členy rodiny, ať již lidskými, či zvířecími. Pokud je nějaké ze zvířecích členů pejsek, tak se původnímu pejskovi věnujte více, než normálně, aby se předešlo nepříjemnostem, např. žárlivosti. Pejsek pak nové členy rodiny bude postupně brát jako přínos.
4. Štěňátka po převozu nechte v klidu, pokud si sami nechtějí hrát. Neberte je zbytečně do náruče, pokud je jim to nepříjemné, spíše se přibližte vy k nim (zemi) a hlaďte je. Vše v klidu a jemně, nenuceně. Jakmile jsou pejsci klidní, dejte jim papání. Dříve by to totiž mohli vyzvracet z důvodu „rozhozeného“ žaludku z cesty do nového domova. První dávka by měla být i tak o jednu třetinu menší, než obvykle.
5. Štěně vykonává svou potřebu cca každé dvě hodiny, proto se snažte jej často brát ven. Většinou potřebu vykonává po probuzení, po hře, po pití a jídle – takže skutečně často. Když budete štěně brát ven každou hodinu až dvě, můžete předejít loužičkám a hovínkům doma. I tak se však stávají nehodky. Pokud štěně přistihnete při činu, nebo těsně před činem, tak jej zkuste okamžitě (i v průběhu potřeby) rychle, ale jemně odnést na místečko, kde potřebu vykonávat má – venku/na místo určené pro toaletu. Pokud to nestihnete a nerozeznáte jemné známky schylování se k vykonávání potřeby, tak psovi ihned po vykonání potřeby řekněte „FUJ!“, ale netrestejte ho. Naopak při vykonávání na místě mu určeném, chválit, chválit, chválit! 😉
6. Učte psa na jeho jméno a povel „NE!“, pokud začne dělat něco, co nechcete.
7. Také můžete začít s povelem „Ke mně!“

A to nejdůležitější?

Okamžitě po příchodu domů začněte štěně/psa vychovávat a vneste do jeho života pravidelnost.

Nový přírůstek je krásné období, ale pokud nechcete, aby se vám pak v posteli, či na gauči válel 30 kilový pes, nebo na vás takto velký pes skákal, učte již štěně/nového člena rodiny od samého začátku co se vám líbí – ANO a co NE. Mnohonásobně se vám to v budoucnu vrátí. A to u všech ras. Důležitá je důslednost, trpělivost, důvěra a láska.

Užijte si krásné Vánoce!

Lucie Kotýnková