Prázdniny, děti a psi

Je za námi polovina letních prázdnin a s nimi přichází i řádění dětí a psů venku. Jsou to období plná emocí. Většinou těch šťastných, ale někdy bohužel může dojít i k úrazu či neštěstí. A jelikož jsem pár vyhrocených situací, kdy si to děti, jejich rodiče či páníčci psů ani neuvědomovali a mohlo dojít k neštěstí, ve svém životě již zažila, rozhodla jsem se, že raději napíšu tento článek, abyste takovým situacím, kdy může (ale také nemusí) dojít k neštěstí předcházeli a léto si užili plnými doušky ve zdraví a s radostí! 🙂

Dítě a pes jsou z jedné rodiny (smečky)

Pokud máte doma dítě a psa/děti a psi = jsou z jedné rodiny/smečky a jejich vzájemný vztah je láskyplný, je skvělé, když si dítě a pes spolu mohou hrát a trávit spolu hodně času. Pokud je však dítě malé, VŽDY by měl být u kontaktu dítěte a psa i dospělý člověk, popř. starší zodpovědná osoba (třeba i adolescent). Je však důležité, aby byly obě strany pod dozorem, aby nemohlo dojít k nějaké situaci, která by dítěti či psu mohla ublížit.

Malé děti kolikrát nemají ještě takový cit, což je pochopitelné a proto by u jejich mazlení či her měl být dospělý člověk, který dítě může zastavit, pokud by pejskovi neúmyslně způsobovalo bolest či jiné nepříjemnosti (tahání za srst, prstíčky do očí apod.).

Dospělý člověk tam je ale potřeba i kvůli dozoru druhé strany – psa. Dítě může výsknout, což v malém věku nemůže ovlivnit a pejsek se může leknout (někdy i ohnat) a neštěstí může být na světě. Proto je vždy dobré, aby u kontaktu dítěte a psa byla dospělá osoba, která je takovým pozorovatelem a v případě problému zasáhla na jedné či druhé straně.

Děti a cizí psi

V průběhu první poloviny tohoto léta jsem byla svědkem hned několika nepříjemných situací mezi dítětem a psem/psy, kdy už se schylovalo k neštěstí.

Dva psi se prali a dítě začalo utíkat

Nedávno jsem byla svědkem toho, jak se dva psi prali (nic vážného, jen si ujasňovali vzájemnou pozici v hierarchii), když v tom nedaleko od nich začalo utíkat dítě a běželo směrem od nich. Chlapec na psy vůbec nevolal, nelákal je, ať utíkají za ním, hrál si sám. Takže z pohledu rodiče či majitele psů, naprosto nevinné. Psi si urovnávají, kdo je výše a nějaký kluk běží poblíž a hraje si po svém.

Jenže, psi si chlapce všimli a v tom rozrušení z hrátek a honění se rozeběhli oba za ním. A nebyl to jen běh, vypadalo to spíše jako pronásledování kořisti. Chlapec ani nevěděl, že za ním běží, dělal si své. A psi jako smečka běželi. Měla jsem špatné tušení. Takže jsem na chlapce zavolala stůj. On nejdříve nereagoval, možná mě ani neslyšel a hlavně to určitě nečekal. Napodruhé se naštěstí zastavil. Otočil se čelem ke psům a stál. Pak byli psi odvoláni zpět. Nic se nestalo. Ale v tu chvíli jsem skutečně neměla dobrý pocit. Jejich řeč těla byla jasná. Ale pak to byli zase beránci. Když je pes při hře hodně vybuzený, může ho přílišná vzrušenost přehoupnout z pozitivního do negativního rozpoložení velice rychle. I my lidé to tak máme. Když jsme hodně veselí, můžeme se taky snáze naštvat, než když jsme klidní. Jsme prostě vzrušení a vzrušení/vybuzení může být jak pozitivní, tak negativní. Ale klid, je klid, z toho se tak rychle do negace nedostanete.

Proto si prosím v přítomnosti hlavně cizích psů dávejte pozor na to, ať nejste moc hluční či divocí, když nevíte, co od nich můžete čekat. Přílišné přivolávání pozornosti v přítomnosti zvířat škodí.

A to platí i u zvířat divokých. Na jaře jsem potkala bachyni se selátky. Kdybych utíkala, nebo byla příliš vzrušená, asi by to nedopadlo dobře, zvlášť, když se vynořili ze křoví kousek ode mne. Ale já se zastavila, zůstala klidná (samozřejmě mi srdíčko bušilo rychleji), začala jsem se soustředit na dech a klidné myšlenky a bachyně po chvilce odešla i se selaty. Ufff. A tak to dělám i se psy. I když člověka může ledacos překvapit, musí to vydýchat a zachovat klid. Jen tak se zklidní i zvířata. 😉

Sahání na cizí psi, sklánění se k nim

Dost často vídám, jak úplně cizí lidé sahají na úplně cizí psy a to způsobem „Vrhnu se na tebe!“

Pes je kolikrát úplně vyděšený. Někdy i jeho majitel. Pokud je majitel v blízkosti, je slušné se VŽDY ZEPTAT, zda si pejska můžete pohladit. Majitel vám může říci ANO či NE a my bychom to měli respektovat. Většinou však nemívají majitelé s pohlazením problém, je to totiž výborná příležitost k socializaci psa! 😉 Také vám může doporučit, kde má pes oblíbené místo na hlazení či drbání.

Pokud máte svolení majitele, je vždy nejlepší počkat i na PSÍ SOUHLAS = nastavit ruku dlaní k psovi a počkat, zda pejsek projeví zájem. Když pes zájem neprojeví, do ničeho ho netlačte. Má právo nechtít se kamarádit s každým na potkání.

Pokud k vaší ruce čichá a zájem projevuje, tak se kolikrát sám nastaví tak, kde chce zrovna hladit. Stačí jen nastavit ruku a on už si sám ukáže. 😉

Rozhodně však cizímu psovi nesahejte bez předchozího seznámení ihned nahoru na hlavu. Hodně lidí má tento zvyk, ale pes se může ohnat. Paradoxně se pes lépe cítí, když mu nejdříve ruku nastavíte k očichání a po jeho projeveném zájmu ho začnete hladit po krku – ze strany i pod tlamou, po hrudníku, ze strany po boku a pak teprve sahat na hlavu či uši – ty mají někteří psi citlivé a tento dotyk se jim vůbec nemusí líbit, i když jiní jej mohou milovat.

Nesklánějte se k cizímu psovi obličejem k tlamě!

Je až neuvěřitelné, jak často to vidím. Cizí člověk či dokonce dítě se při naléhání na mazlení se psem sklání obličejem k jeho tlamě. Co asi čekají, že z toho může vzejít? Když pes nemá zájem a je slušný, tak couvá, uhýbá hlavou a pohledem. Když chce dát najevo, že se mu to nelíbí a je standardně sebejistý, tak zavrčí, aby dal najevo, že jste jim jako cizí osoba narušila jejich osobní prostor a když je více podrážděný, tak může dojít i k neštěstí – kousnutí.

Jak byste ale zareagovali vy, kdyby k vám někdo cizí přišel a začal vám dávat obličej těsně před ústa? No já bych určitě řekla, ať jde laskavě dál, a to dělá i pes, když zavrčí. Je však vždy lepší toto u cizích psů vůbec nedělat.

Lidé, děti a psi patří k sobě 🙂

Tímto článkem jsem samozřejmě NECHTĚLA strašit páníčky či rodiče dětí a zakazovat jim, aby si jejich děti a psi společně hráli, to VŮBEC NE!!!

Sama velice ráda vzpomínám na své dětství, kdy jsem na chatě lítala jako malá holčička a hladila a muchlila se s každým zvířátkem na potkání – pejskem, kočičkou, ale domu jsem nosila i živé pstruhy, co jsem chytla v řece do ruky, žáby, ale i mrtvé motýly, sršáně, čmeláky, nebo přejeté hady apod.

Maminka ze mě samozřejmě měla velkou radost. Zvlášť, když jsem některá smrdutá přejetá zvířátka chtěla převážet z chaty domů do školy na hodiny přírodopisu. 😀

Takže dopřejte svým pejskům i dětem společné hry a zábavu, ale raději vždy pod dozorem.

Záleží samozřejmě vždy na povaze psa a jeho výchově. Také na psychice a vyspělosti dítěte. My měli vlastního pejska Dynnynku od mých 9 let. Byla to fenka irského setra a již od 9 jsem s ní trávila čas i sama. Ale je pravda, že měla jako štěně ještě ostré zoubky a drápky, tak se škrábanci prostě musel počítat každý. 😉

Důležité je však respektovat základní bezpečnostní pravidla a také to, že i pejsek má svá práva a těmi je i to nebýt hračkou na mazlení, když se mu zrovna nechce. Nebojte, většinou se mu do pár vteřin či minut chtít bude. Vždyť je to společenský tvor. A o co méně jej budete nutit, o to dříve přijde. Je tomu stejně jako u lidí a dalších živých tvorů. 😉

Chcete ke článku něco dodat? Tak jen do toho! 😉 Napište své názory či postřehy do komentářů níže. Budu za ně jen ráda! 🙂

Krásné letní dny plné her a zábavy s pejsky přeje,

Lucie

Lucie Kotýnková

Mým cílem je pomáhat lidem i zvířatům. Poslední dobou se hodně specializuji na terapii přírodou, při které figuruji jako průvodce s letitými zkušenostmi jak z oblasti osobního a duševního rozvoje, tak i z oblasti splynutí s přírodou a mezidruhové komunikace. Ráda se s vámi o své zkušenosti podělím, abyste i vy mohli zažívat to, co v přírodě zažívám já. 🙂

Autorka ebooků: Jak poznat, že můj pes trpí strachem/fobií za 1 minutu, Snadno zbavte svého psa strachu z čehokoli pomocí mých 7 kroků, Řeč těla psa + verbální projevy a Jak psa NE/TRESTAT