Odměňte chtěné chování i bez povelů

Stává se, že pejsek provádí povely i bez toho aniž bychom mu je dali. Sedne si, lehne si, při venčení se drží u páníčka…. Majitelé pak někdy nevědí, zda za toto chování, které je chtěné, ale nevyřčené povelem, pejska odměňovat či ne. Já jsem pro odměňování!

Pokud se pejsek samovolně chová tak, jak chcete, dejte mu najevo, že se vám toto jeho chování líbí, popř. nesmírně líbí. 😉

Takže když pejsek přijde a sedne si před vás, i když jste mu tento povel nedali, pochvalte ho, pohlaďte, dejte mu dobrůtku. Také, když je venku na volno a drží se u vás, tak ho za to odměňujte.

Stává se totiž, že pejsci utíkají proto, abyste jim dali povel „Ke mně“, oni pak přiběhnou a vy je odměňujete. Bojí se totiž, že jinak odměnu nedostanou. Jen když utečou a jsou od vás daleko a za přiběhnutí na povel odměnu dostanou.

Takže pokud chcete, aby se u vás pejsek držel celou procházku a zbytečně daleko neodbíhal, tak pokud to zrovna dělá i bez povelu, chválit a odměňovat, ať ví, že se vám to líbí a odměnu za to dostane, aniž byste povel vyslovili. 😉

Já tohle ve výcviku praktikuji a funguje to i u pár měsíčních štěňat! I majitelé jsou pak mile překvapeni, že jsou štěňata u nich a nepobíhají kdovíkde.

Hodí se to nejen v přírodě

Mít své psy blízko sebe je samozřejmě pro jejich i váš pocit bezpečí nejlepší. Pejska máte na dohled až na dotek a když zpoza křoví, remízku, či zatáčky vyrazí divoké zvíře či jiný pejskař, cyklista či kdokoli, tak vy máte svého psa na dosah ruky. Tím předejdete mnoha možným nepříjemnostem. Např. že váš pes někde dále od vás po čuchu zjistí blízkost někoho jiného, či jiného zvířete a bez možnosti si psa dát na vodítko pes běží přímo za člověkem/zvířetem.

Ale netýká se to samozřejmě jen pobytu v přírodě. I v parku či na ulici je lepší, když se pes zdržuje u vás. Člověk nikdy neví, na koho na ulici či v parku narazí a tak je lepší vždy nepříjemným situacím předcházet, než je pak řešit.

Vše je o praktických nácvicích

Je samozřejmé, že i chybami se člověk i jiný živý tvor učí, takže to, že jde pes krásně u nohy a najednou zavětří psa a letí za ním, by se sice stávat nemělo, ale občas stává. Proto je vždy důležité své psy sledovat, a jakmile vidíte, že pes není uvolněný, ale zbystřil a možná něco zavětřil, vždy je lepší ho vzít preventivně na vodítko. Za rohem, až zjistíte, že nikde nic ani nikdo není a pes je zase uvolněný, ho můžete zase v klidu pustit na volno. Alespoň pes vidí, že na vodítko nejde jen cestou z domova ven a naopak, ale zvykne si i na to, že uprostřed procházky ho někdy dáte na vodítko a pak ho zase pustíte. Nespojí si nandání vodítka s koncem procházky. Stejně jako by si neměl spojovat povel „Ke mně“ s připojením vodítka.

Proto praktikuji i to, a to již od štěňat, že jdeme na procházku i bez vodítka a domů se vracíme také bez vodítka. Vždy je lepší u výcviku psa/zvířat nedělat vše jako podle rozvrhu. Ale dávat povely v různých situacích, před odchodem z domu nemít stejnou rutinu – pak může právě docházet k separační úzkosti.

Pes kolikrát pozná, zda jdete jen s košem (a při tom nevyvádí) nebo jdete do práce (a on se může zbláznit). Proč? Protože rozpozná změnu ve vašich projevech, ve vašem chování a přípravách, zatímco u vynášení koše se na nic nepřipravujete. Vezmete pytel do koše a jdete. U odchodu do práce si připravujete většinou mnoho věcí a jste v úplně jiném rozpoložení. Většinou ne tak uvolněném.

Proto když někdo nandává vodítko jen při konci procházky, nechce pes v místech obvyklého nandávání k pánovi na povel „Ke mně“ přijít. Z tohoto důvodu můžete vodítko nandávat, v rámci prevence této neochoty psa přijít na povel „Ke mně“, i v průběhu procházky a naopak po povelu „Ke mně“ psovi ve většině případů dávat obratem volno. Nebo naopak po něm chvilku chtít jít u nohy (bez vodítka) a odměňovat ho za to a po chvilce mu dát volno. Můžete také nacvičovat sedni, lehni apod. přímo na procházce, ne jen doma.

Buďte kreativní, stereotyp je nuda!

Já doporučuji: Buďte při výcviku a výchově psa kreativní! Myslím, že stereotyp nebaví ani páníčka, natož psa.

Takže v různých situacích, v různých prostředích dávejte psovi různé povely. Pokud možno vodítko nenandávejte vždy ještě před odchodem z domu ven a před návratem domu na konci cesty, jako to děláváte standardně a uvidíte, že váš pes pak zjistí, že je něco jinak a jeho poslušnost se mnohem zlepší. Zvlášť, pokud ho budete po provedeném povelu, či při chtěném (i když povelem nezadaném) chování odměňovat. Ze začátku používám často malé pamlsky a slovní pochvaly a pohlazení, postupem času ubírám pamlsky a dávám je jen někdy (zase ne stereotypně), ale vždy slovně chválím a pejska pohladím, podrbu, poplácám – co miluje! 😉

Nešvar, se kterým se často setkávám

Často se u majitelů pejsků či jejich dětí setkávám s jedním takovým nešvarem. Nemyslím si, že je to úmyslné, ale zvlášť při výcviku a výchově na začátku soužití pejska s majitelem by k tomu nemělo docházet, pokud chcete pejska dobře vychovat/vycvičit a chcete si vybudovat silnou vzájemnou důvěru.

Je to to, že pejsek dostane povel, provede ho a nic, další povel, provede ho a zase nic a třetí povel a pak možná pochvala a možná taky ne.

Pokud chcete pejska cvičit a motivovat k učení se novým věcem, tak je potřeba jej odměňovat. Ze začátku jsem pro pamlsky či stačí jen granule. Já začínám něčím lepším a po cca 5 odměnách přejdu na obyčejné granule, pokud jde o normální procvičování. Pokud je to něco nového a pejsek je moc šikovný, opět dám něco lepšího. 😉

Postupem času samozřejmě ubírat pamlsky můžete a já to tak dělám, nikdy však nezapomínám pejska pochválit slovně „Anooo, šikulka!“ a přidávám i hlazení či poplácání/podrbání.

Když páník jen dává povely a nic za to, jakou má pes asi motivaci to příště zase udělat?

Co kdyby váš šéf jen uděloval rozkazy a nedostávali jste za jejich provedení ani plat, ani jídlo, ani pochvalu či vlídné slovo – no prostě NIC?!

Asi by vás to k pilné práci pro příště moc nemotivovalo, že?

To si musíme jako psovodi neustále uvědomovat, že pamlsky, chvála a pohlazení jsou takovým „platem“ pro naše pejsky.

Tak na těch našich chlupáčích nešetřme a odměňujme je láskou i nějakou tou dobrůtkou, hlavně zpočátku! 😉

Přeji vám i vašim mazlíkům krásné Velikonoce!

Lucie Kotýnková

Lucie Kotýnková

Mým cílem je pomáhat lidem i zvířatům. Poslední dobou se hodně specializuji na terapii přírodou, při které figuruji jako průvodce s letitými zkušenostmi jak z oblasti osobního a duševního rozvoje, tak i z oblasti splynutí s přírodou a mezidruhové komunikace. Ráda se s vámi o své zkušenosti podělím, abyste i vy mohli zažívat to, co v přírodě zažívám já. 🙂

Autorka ebooků: Jak poznat, že můj pes trpí strachem/fobií za 1 minutu, Snadno zbavte svého psa strachu z čehokoli pomocí mých 7 kroků, Řeč těla psa + verbální projevy a Jak psa NE/TRESTAT