Mít štěně při venčení na vodítku nebo ho mít na volno?

Spousta lidí nemá jasno v tom, zda má mít při venčení štěně na vodítku nebo ho má mít na volno. Jako obvykle, co člověk, to názor.

Pokud máte zahradu, tak štěně samozřejmě ze začátku nechávejte na volno. Ani neví, co to vodítko je. Poté ho na vodítko postupně přivykejte. Nejlépe začínejte v době, kdy je štěně v klidu a leží. Štěně tak bude svolnější k nandání vodítka a zvykání si na něj. Pokud chce štěňátko vodítko kousat, tak mu dejte jasně najevo, že vodítko není ke kousání, jinak se taky může stát, že vám dlouho nevydrží. Ostrými zoubky štěně vodítko snadno překouše ve velice krátké době. Doporučuji tedy dát povel NE/FUJ (co používáte), a jakmile štěně vodítko pustí z tlamičky, chválit, hladit, odměňovat pamlsky. 😉

Když štěně, které je v klidu, na vodítko naučíte, můžete ho na vodítku začít učit chodit nejdříve doma, opět poté, co je vybouřené. Je to z toho důvodu, aby štěně bylo klidné a nechalo se v klidu vodit. Kdyby bylo nevybouřené, tak bude na vodítku tahat a tak se naučí, že na vodítku se tahá. Chceme, aby bylo štěně klidné, vodítko necháváme povolené, aby se pejsek naučil, že na vodítku se netahá.

Když uvnitř domu/bytu vše probíhá v pořádku a štěně poslušně chodí na vodítku (zatím nemusí být u nohy – hezky krůček po krůčku), tak vezmeme vybouřené štěně na vodítko i ven. Pokud máte zahradu, tak nejdříve na zahradu, kde to zná a není tam moc nových vjemů. Opět proto, aby štěně bylo klidné a netahalo a nenaučilo se, že se na vodítku tahá.

Pokud zahradu nemáte, tak vezměte štěňátko na stopovací vodítko tak, aby vodítko nebylo napjaté, ale zase ne moc na dlouho. Prostě tak akorát. 😉

Jděte k nejbližšímu prostoru, kde štěněti nehrozí žádné nebezpečí a tam jej pusťte na volno. Je to ještě malé štěně, několik týdnů bylo zvyklé být s vámi doma, takže je na vás fixované. Vtisklo se do vás, a tudíž vyhledává vaši přítomnost – je velmi malá pravděpodobnost, že vám bude utíkat. Štěně samozřejmě pusťte z vodítka až poté, co vidíte, že je naprosto klidné a předtím jste již trochu blbli.

Řádit můžete samozřejmě i bez vodítka! 😉 Učte povel „Ke mně!“, a to veselým hlasem a psa odměňujte a chvalte, jaký je to „pašák“ a „šikulka“, že přišel. Je důležité se psem pracovat již od útlého věku na volno, jelikož když to neuděláte a pejsek vyroste a pak jej v pubertě pustíte, bude jako utržený ze řetězu. S velkou pravděpodobností vám uteče a to ve věku, kdy dohnat jej už bude dosti těžké. Zatímco když budete na volno pouštět štěně, po přivolání ho zavalíte pochvalami, pamlsky a láskou a pak ho hned za odměnu pustíte zase na volno. Bude velice motivován přiběhnout zase zpět. Pokud náhodou nepřiběhne a po několikerém přivolání „Ke mně!“ nepřijde, snadno si pro něj přijdete, jelikož ještě daleko neuběhne.

Vždy však doporučuji psa povel „Ke mně!“ naučit nejdříve doma, když ho tam na 100 % ovládá, tak pokračovat s upevněním povelu na zahradě, a poté se vám i tak venku může stát, že pes najednou nereaguje pokaždé. Je tam zkrátka spousta nových lákadel a vjemů a tak vás pejsek občas ani nevnímá. Proto je i dobré na pejska tento povel volat ve chvíli, kdy vidíte, že není zcela zaujat něčím jiným a vnímá vás. Pak je vysoká pravděpodobnost úspěchu.

Čeho se vyvarovat?

• dát psovi vodítko/sebrat mu svobodu poté, co přišel na povel „Ke mně!“ Já to dělám tak, že když ke mně pejsek přiběhne, ihned ho chválím, hladím, odměňuji a obratem mu dám „Volno!“, aby měl příště motivaci ke mně zase obratem přijít. Když pejsek přijde a vy ho dáte na vodítko, ztrácí motivaci k vám příště zase přiběhnout. Pro nandání vodítka se proto vždy snažím nalézt „pravou chvíli“, kdy má štěně volno a je poblíž mě a nejlépe v klidu. Pak mu vodítko připnu a řeknu veselým hlasem „Jdeme domu.“ Popřípadě psi učím povel „Jdeme!“, který pro ně znamená, že se budou držet poblíž mě a půjdou mým směrem a když jsou blízko u mě, dám si je na vodítko. Ne samozřejmě pokaždé, až na konci procházky.

• na psa volám ve chvíli, kdy je něčím velice zaujatý. V takovém případě je velmi nízká pravděpodobnost úspěchu. Raději vždy vyčkejte na správný čas, pokud není nějaká vyhrocená situace. Pokud Váš pejsek poslouchá i venku na 100 %, postupně ho naučte odvolávat jej i ze zajímavých situací, ale opravdu postupně. Na začátku je dobré skutečně začínat přivolávat, když pes věnuje pozornost vám, nebo není vyloženě zaujatý něčím jiným. Tím se naučí, že po povelu „Ke mně!“ má okamžitě přiběhnout, vy ho okamžitě odměníte/pochválíte a dáte mu volno. Až se mu tato skutečnost vryje do paměti, bude se ochotně nechávat odvolávat i ze zajímavějších situací a když mu zase ihned po přiběhnutí a pochvale dáte volnost, nechá se pak přivolat za jakýchkoli okolností. Vše zase krůček po krůčku, jako při všech nácvicích s pejsky.

• pes přišel až po x-tém zavolání, tak jsem mu vynadal/a. Toho se prosím vždy vyvarujte! Já vím, že je nepříjemné, že pes nepřiběhl hned. Ale přiběhl! To je důležité. Jakmile psa potrestáte (=vynadáte mu) poté, co sám přišel, nebude mít důvěru přijít příště znovu. Proto jakmile přijde, chválit. Když si pro něj přijdete sami, tak samozřejmě vynadat. Pak ale zase zkuste pustit a vesele zavolat „Ke mně!“ a to třeba i z velmi blízké vzdálenosti. Když přijde, velmi vřele a vesele chválit. Potřebujeme pejska motivovat a naučit ho, že když bude hodný, bude odměňován a bude mít větší prostor k blbnutí, než když poslouchat nebude.

Závěrem

Pes je zvíře a má v krvi vlka. Některé rasy více a některé méně. Může se stát, že váš pejsek už umí přivolání na 100 % a pak uvidí nebo ucítí něco pro něj nepřekonatelného a přivolat se nenechá. I my jsme jen lidi a někdy si také nemůžeme pomoci.

V případě, že je váš pes skutečně prozatím „nepřivolatelný“ tak ho učte přivolání na stopovacím vodítku. Zavolejte „Ke mně!“ a když nejde, tak zkuste jemně trhnout vodítkem a znovu zavolat povel. Když pes nereaguje, postupně si jej přitáhněte k sobě. Pak dejte zase povel volno a zase zkuste přivolání. Jakmile pes poslechne, chvalte, hlaďte, odměňujte.

Někdy ze sebe při nácvicích přivolání udělejte tak trošku šáši a komedianty. Vesele volejte a lákejte. Zvlášť u štěňat to zabírá. I v kritických situacích dělání veselého „komedianta“ zabere mnohem víc, než řvaní. To psa jen vystraší a bude se k vám bát jít. Věřte mi!

Co dodat?

Buďte na své pejsky trpěliví, důslední, dávejte jim lásku a radost a oni vám to budou vracet.

Ukázka přivolání:

Poprvé na volno:

https://youtu.be/AoTPcWjOYsc

Lucie Kotýnková

Mým cílem je pomáhat lidem i zvířatům. Poslední dobou se hodně specializuji na terapii přírodou, při které figuruji jako průvodce s letitými zkušenostmi jak z oblasti osobního a duševního rozvoje, tak i z oblasti splynutí s přírodou a mezidruhové komunikace. Ráda se s vámi o své zkušenosti podělím, abyste i vy mohli zažívat to, co v přírodě zažívám já. 🙂

Autorka ebooků: Jak poznat, že můj pes trpí strachem/fobií za 1 minutu, Snadno zbavte svého psa strachu z čehokoli pomocí mých 7 kroků, Řeč těla psa + verbální projevy a Jak psa NE/TRESTAT